Petr Kuča a jeho žena Anežka bydlí v Šáreckém údolí v Praze šest let. Jednou se spolu procházeli podél potoka a shodli se, že by bylo hezké u něj bydlet.

"Natrefili jsme na osmdesátiletou paní, která nám řekla o tomhle domečku. Zavolali jsme majiteli a dozvěděli se, že mu naše nabídka přijde vhod. Sám bydlí v paneláku a potřeboval někoho, kdo se mu o pozemek bude starat," říká fousatý muž, zatímco jeho žena Anežka věší u potoka vyprané prádlo. 

Petr Kuča je povahou dobrodruh. Doplul plachetnicí do Karibiku, dělal průvodce na expedicích za polární kruh a procestoval svět téměř bez peněz. "Teď se toho moc dělat nedá, protože máme malé děti a spoustu zvířectva."

Každý den jde po snídani obstarat zvířata. Na zahradě pod zalesněnými kopci někdy pracuje až do pozdního odpoledne, má dvanáct slepic, koťata a za ohradou nezbedné stádo koz.

"První kozu jsme zachránili od jedné romské rodiny, dostali ji na maso, ale nemohli ji zabít. Byla to plachá koza, ale teď je velmi společenská a přátelská a brzy bude maminkou," vypráví vystudovaný magistr, který učil na waldorfské škole.

Ještě minulý rok měl Kuča na zahradě jen psa a thajskou kočku. Na sklonku roku se ale jeho rodina rozšířila o celé kozí stádo. "Před zimou se jich lidé chtěli zbavit, protože měli kvůli suchu málo sena a nemohli je uživit, a tak jich tu dnes máme hned třináct."

Když má Petr Kuča chuť, vezme kozy a vyrazí na procházku do města. "Rádi chodíme na Hanspaulku, nejenže se tam kozy napasou, ale ještě přitom rozveselí spoustu lidí."

Kozí stádo dělá radost i pražskému magistrátu. Svérázného pastýře si zvou tam, kde lidská síla nestačí. "Brzy je odvedu na týden do Divoké Šárky, kde jsou strmé skály a krásná příroda. Kozy jsou jedinou možností, jak ze skalisek dostat nálety a křoviska."   

V malém domečku si rodina bydlí skromně. K životu jí stačí jen dvě místnosti. "Je to tak malinké, že musíme v ruce obracet každou knížku a zvažovat, jestli se nám vejde do knihovny."

Vše, co se nevejde do domečku, má rodina v malé dodávce. "Ráno vyndaváme peřiny na slunce, aby přes den vyschly, a zvedáme matrace, aby neplesnivěly. Od zimy do února máme ráno v pokoji devět stupňů, ale taková zima letos ještě nepřišla. Zatím nám kamna dům vytopí," říká městský farmář.

Petr Kuča se řídí mottem "žij a nech žít". Přesto je mu líto, že se okolí jeho domova postupně mění v milionářskou čtvrť. "Okolo nás se bourají staré domy a namísto nich se staví moderní haciendy."

Také domek obývaný rodinou Petra Kuči koupil spolu s blízkou usedlostí nový majitel a ten si chce pod skalami vybudovat vlastní sídlo. "My tu smíme zůstat do května, zatím jsme měli v životě štěstí - jsme mu otevření, ale nemůžeme na něj spoléhat, usilovně hledáme nové místo."

Rodina už nabídky dostala, zatím ale daleko za Prahou. "Chtěli bychom i s kozami zůstat ve městě nebo v jeho okolí, protože tu máme spoustu přátel. Anežka chce začít doktorát a dcera Živa půjde brzy do školky," říká. 

"Teď máme malé děti, ale bylo by hezké vzít na pár dní kozy a vyrazit na vandr. Ušili bychom jim baťůžky, šli bychom krajinou a dávali se do řeči s lidmi. Často nám lidé vyprávějí své životní osudy, kozy lidem otevírají srdce."