Praha - Facebook získal za 10 let existence přes miliardu uživatelů, sociální síť vyvolává nutkavou potřebu co chvíli kontrolovat, zda nepřibyla nová informace. Odstřihnout se od této sociální sítě může být podobně složité jako skoncovat s alkoholem či cigaretami. Navíc uživatele děsí představa, že by tím mohli přijít o své přátele či pracně budovaný sociální status.
Jak nás změnilo deset let s Facebookem? Jak vstoupil do našich životů? Zeptali jsme se dr. Jana Šmahaje z Katedry psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dr. Šmahaj se dlouhodobě teoreticky a výzkumně zabývá problematikou kyberšikany a virtuálního prostředí, mezilidskou komunikací a kyberpsychologií.
Aktuálně.cz: Zdá se, že Facebook za deset let své existence ovlivnil naše životy více, než si připouštíme. Mnoha převážně mladým lidem vsugeroval pocit, že život se odehrává na Facebooku a kdyby tam nebyli, v podstatě by nežili. Co si o tomto způsobu nazírání na svět myslíte?
Jan Šmahaj: Je to otázka věku uživatele, kdy si zakládá účet. I když tu u určité skupiny existuje přesvědčení o virtuálním životě a virtuálních identitách na Facebooku, jenž je důležitější než ten reálný, tak pak je tu veliká skupina lidí, kteří tuto sociální síť používají pouze jako běžný komunikační prostředek. Jsem navíc přesvědčen, že fyzické setkávání a osobní kontakt je i dnes přinejmenším stejně důležitý jako ten virtuální.
A.cz: Mezi výhodami Facebooku se uvádí zjednodušení a usnadnění komunikace, podpora komunikace mezi lidmi. Lze s tím souhlasit?
Opět tu jde o věk uživatele. Máme tu tzv. "digital natives", tedy osoby, které se narodily v digitálním věku a "digital immigrants", tedy osoby, které se až v průběhu života seznamovaly s internetem a novými komunikačními prostředky. Důležitost a kvalita tohoto způsobu komunikace je lidmi posuzována podle toho, do které skupiny člověk patří. Kdo se do tohoto věku narodil, tak pro něj je facebookový způsob komunikace přirozený. Je zvyklý na to, že člověk reaguje bezprostředně poté, jakmile někdo něco napíše, oproti asynchronnímu způsobu, kdy odpovídáme až zpětně, jako je třeba e-mailová komunikace.
A.cz: Specializujete se na virtuální prostředí a kyberšikanu. Jak rizikové je prostředí Facebooku z hlediska kyberšikany?
Na základě výzkumů, které jsem realizoval v České republice a které můžeme vysledovat i v zahraničí, se jedná o prostředí, které vysokou mírou k podobným nebezpečím velmi přispívá. Ať již jde o kyberšikanu (urážky a ponižování prostřednictvím komunikačních technologií – pozn. red.), kybergrooming (snaha zmanipulovat pomocí komunikačních prostředků vyhlédnutou oběť, získat si její důvěru a donutit ji k osobní schůzce – pozn. red.) či kyberstalking (opakované stupňované obtěžování prostřednictvím komunikačních technologií – pozn. red.) a podobně. Nutno ovšem dodat, že to závisí spíše na osobním zájmu kyberagresora ublížit dané oběti a že k tomu může zneužít Facebook jako jakýkoliv jiný komunikační prostředek.
A.cz: Skrze sociální sítě si někteří lidé budují sociální status. Co si o tom myslíte?
Tady se musíme ohlížet na dva důležité aspekty. Jedním je anonymita internetu a pochybnost, zda se člověk prezentuje ve skutečném světle. Pak je to i modifikace osobního profilu. Pakliže se můžeme prezentovat v lepším světle, je to pro mnohé lidi lákavé.
A.cz: Co tedy říkáte sebestylizaci na Facebooku? Jsme to opravdu my na našem profilu, nebo jakési naše vysněné lepší já?
O tom, zda v kyberprostoru dochází k vytvoření nějaké nové (virtuální) identity, a o tom, co to vůbec identita je, se vedou dlouhé spory.
Osobně si myslím, že byť mají mnozí jedinci určitou tendenci pozměnit určité informace, tak ve velmi vysokém procentu v podstatě prezentuje sám sebe a vždy se tu promítá jeho osobnostní podoba.
A.cz: Podle posledních výzkumů 77 procent z více jak miliardy uživatelů Facebooku používá toto médium skrze mobilní telefony. O čem to svědčí?
Myslím si, že došlo k dalšímu vývojovému aspektu. Pomocí smartphonů a tabletů je uživatel online po celý den. Internet se dostává do kapes teenagerů a mnohdy i dospělých. Reagovat na nějakou informaci či nějaký status je pak jen otázkou okamžiku. A pro digital natives, tedy generaci, jež se narodila do digitální doby, je to spíše jen něco přirozeného, něco daného vývojem technologie.
A.cz: Co říkáte návyku mladých lidí každou čtvrt hodinu kontrolovat Facebook přes mobil? Dá se mluvit třeba i o závislosti?
Závislost na internetu není uveřejněna v rámci nějakých diagnostických manuálů, mezinárodní klasifikace nemocí neobsahuje kritéria pro závislost na internetu. Nicméně nutkavé kontrolování statusů je spojeno s osobní tenzí být informován. Z mého pohledu se dá hovořit o určitém typu osobní závislosti. Je samozřejmě i otázka, jakou dobu daný jedinec tráví kompletně připojen k internetu a jaké informace potřebuje.
A.cz: Změnil Facebook naše životy? Když někdo chce být za velkého alternativce a vyčistit si hlavu od přebytečných informací, vyhlásí na sociálních sítích, že se třeba na týden odstřihává od komunikace na internetu. On i mnozí jeho přátelé v tom spatřují cosi odvážného.
Vždycky se jedná o určitou oblibu dané služby. Facebook v sobě spojuje spoustu možností: písemný projev, videohovor, aktuálnost, sdílení s přáteli, sledování profilů. Je však nutné říct, že byť si Facebook vydobyl své nezpochybnitelné místo, tak se jeho vývoj postupně zpomaluje a hovoří se i o úbytku uživatelů.
Myslím tedy, že "hrdinství" nebýt připojen je jen o osobních preferencích a je to to samé, jako když člověk řekne, že na týden vypne mobil. Je to stejné, jen s jiným typem média.
A.cz: Zaráží mě také počet přátel, který se často pohybuje i v řádech stovek. Nesbírá mnoho lidí facebookové přátele jako motýly?
Musím s vámi souhlasit, že se v mnoha případech jedná o nějakou prestiž, soutěž. Mnozí uživatelé neuváženě oslovují a přidávají přátele do svého sociálního profilu.
Je pak otázka, co to vlastně je virtuální přátelství a jak bychom ho definovali. Když uživatel preferuje spojení s rodinou a nejbližšími přáteli, jde maximálně o několik desítek. Jsou ale lidé, kteří mají několik stovek tzv. "přátel" a bez rozpaků jim sdělují své osobní informace. Tím se ale vystavují velkému riziku kyberšikany či stalkingu.
A.cz: Zmínil jste kyberšikanu či stalking. Jaká další úskalí vidíte v tomto "nadužívání" Facebooku a internetu obecně?
Je důležité zdůraznit, že internet nezapomíná. Lidé si neuvědomují, že se svým způsobem ohrožují. Mohou mít pak například problémy se sháněním zaměstnání, neboť jejich potenciální zaměstnavatel si může vyhledat, s kým se přátelili a co si sdělovali, což na něj mnohdy může vrhnout špatné světlo. Je to dáno věkem či uživatelskou neznalostí, například nepročtením podmínek, co se děje s daným obsahem, který pak v podstatě vlastní společnost Facebook.
A.cz: Jak si tedy vysvětlujete lehkomyslnost lidí, kteří veřejným stránkám Facebooku svěřují úplně vše – osobní údaje, kde přesně se nachází, kdy nebudou doma, fotky domu, bytu, rodičů, přátel…
PhDr. Jan Šmahaj, Ph.D.
Dr. Jan Šmahaj (1981) přednáší na Katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Dlouhodobě se teoreticky a výzkumně zabývá problematikou kyberšikany a virtuálního prostředí, mezilidskou komunikací a kyberpsychologií. Mezi jeho další zájmy patří pedagogická/školní psychologie, psychologie veřejného mínění a oblast výzkumu prostřednictvím moderních komunikačních prostředků. Aktuálně se s kolegy věnuje výzkumu mobbingu, tedy šikany na pracovišti.
Z mého pohledu se jedná opravdu o závažný problém, který bych nazval jako "sladká nevědomost". Uživatelé, kterým se v tomto směru ještě nic špatného nestalo nebo se nezajímají o možné negativní dopady tohoto virtuálního prostředí, mohou být nemile překvapeni, když si třeba najdou na vyhledávači své jméno a dozvědí se, co všechno o nich internet ví, jaké fotky či videosekvence o nich kolují. Tyto materiály vedou nejen k vytvoření kyberidentity, ale mohou být i velmi nebezpečné.
Velkou část informací, kterou o sobě člověk uvádí, lze samozřejmě zneužít. Například máme zaznamenány případy, kdy zloděj využil na sociální síti oznámené nepřítomnosti v bytě ke krádeži.
Některé smartphony například u různých aplikací vyžadují zapnutí GPS lokace, člověk se tak ocitá pod dozorem.
A.cz: Co tedy doporučujete?
Důležitá je osobní zkušenost, prevence a maximální obezřetnost, aby člověk byl informovaný, co se s danými údaji pak děje a jak se dají zneužít. V zásadě je Facebook dobrý nástroj, ale má samozřejmě i svá negativa, na která si uživatel musí dávat pozor.
A.cz: Jak se bude podle vás Facebook po svých desátých narozeninách dál vyvíjet?
Myslím, že dojde k určitým vývojovým stupňům služby jako takové. Ze začátku ta služba nabízela jen základní informace o uživatelích a původní databáze nesloužila firmám třeba k statistickým vyhodnocením a zaměření skupiny pro určitý produkt.
Domnívám se, že se Facebook po svém vstupu na akciové trhy bude nadále vyvíjet komerčním způsobem. Dojde ke stagnaci nárůstu uživatelů a pravděpodobně se služba transformuje do něčeho jiného, co lidi osloví.
