Na ulici v Česku žije 60 tisíc lidí, další stovce tisíc pobyt bez střechy nad hlavou hrozí. Bezdomovci jsou navíc velmi uzavřená skupina. Každý se tam venku spoléhá pouze na sebe, druhému nevěří. Žijí s tím, že je může podrazit i jejich nejlepší kamarád.
Proniknout do této komunity proto není vůbec jednoduché. Své o tom ví umělec Epos 257, který se rozhodl žít 23 nocí v křoví poblíž nákladového nádraží v pražských Malešicích, a to v rámci projektu postgraduálního studia na Akademii výtvarných umění v Praze.
"Vztahy mezi nimi jsou vypjaté. Jeden den se zmlátí, ale po čase na to zapomenou. Bezdomovec po čtyřicítce se všemi zuby je velká vzácnost. Většina o ně přijde právě při těch rvačkách," vysvětluje umělec, kterého život na ulici přitahoval již od dětství.
Většina lidí podle Epose 257 skončí venku kvůli dluhům, protože se za ně stydí a špatnou finanční situaci skrývají před rodinou i přáteli. Překvapilo ho množství bezdomovců původem z východního Slovenska, mezi nimiž jsou i vysloužilí vojáci z povolání.
Na ulici jsou zpravidla muži. "Žen je méně. Vždycky to smrdí průserem a tím, že ji někdo znásilní," vysvětluje.
Po třech týdnech mezi bezdomovci si vysloužil přezdívku Fakulta. Protože se rozhodl žít jako oni, musel najít i stejný způsob obživy. "Nejlíp se vydělává sběrem papíru. Během dvou dní jsem pochopil, že hlady neumřu," říká. Na devět dní mu stačilo 70 korun, za tři neděle nakonec utratil 500 korun.
"Tento objem peněz se týká pouze jídla. Za jídlo, když je člověk šikovný, zas tolik utrácet nemusí. Nikdy bych nevěřil, co všechno se dá mezi odpadky najít a co všechno jsou schopni lidé vyhodit," vzpomíná a vypráví historku, kdy jeden z bezdomovců našel osm kostek zmrzlého másla. "Asi pocházely z doby, kdy si je někdo nakoupil kvůli akci a pak je vyhodil. Dotyčný se o všechny podělil s ostatními bezdomovci. Solidárnost mezi těmi lidmi funguje. Připomíná to kmenové společenství."
Většinu dne trávil hledáním zdrojů od potravin až po vodu. Vstával v pět ráno, o čtyři hodiny později měl nasbíraný papír, tedy vyděláno. "Pak si můžete jít třeba na chvíli lehnout a načerpat síly na odpoledne," přibližuje umělec.
Okruh Malešic opouštěl málokdy, jen výjimečně se šel vykoupat do Hostivařské nádrže. "Pokud nemáte psa, nemůžete si doma nic nechávat. Všude jsem s sebou nosil batoh, pak jsem si vykopal jámu jako provizorní trezor," popisuje. Prázdné přístřešky jsou totiž oblíbeným cílem zlodějů.
Epos 257 si uvědomuje, že za tři týdny na ulici jen těžko pochopí mentalitu lidí, kteří na ní žijí roky a často i celý život. "Zkušenost, kterou jsem získal, si velmi cením a je z části nepřenositelná. Zároveň si uvědomuji, že jsem zde byl pouze na návštěvě a na krátkou dobu, ale je to pro mě ten nejopravdovější způsob, jak se tomuto prostředí a lidem, kteří v něm žijí, přiblížit," tvrdí.
Tématu bezdomovectví se přitom nevěnuje poprvé. Před deseti lety ještě jako student umělecké školy vytvořil jako součást instalace dřevostavbu na promítání videa. Po ukončení výstavy umístil přístřešek pod pražský Barrandovský most a nechal ho k užívání páru bezdomovců, kteří v něm žijí dodnes.
Epos 257 patří mezi nejvýraznější mladé umělce, na říjnové aukci v pražském Obecním domě vydražil za 1,34 milionu objekt nazvaný 3080 transakcí. Jednalo se o igelitku plnou platných bankovek. Dražbou se jeho název změnil na 3081 transakcí. Číslovka v jeho pseudonymu odkazuje na paragraf, jenž postihuje poškozování cizích věcí.
