Aktuálně.cz: Je pro vás život a práce v New Yorku splněným snem?

Eliška Podzimková: Je i není. Když máte nějaký sen, představujete si jeho nejlepší stránku a všechny ostatní faktory, které by vám ten sen mohly pokazit, prostě a jednoduše ignorujete. Myslím si, že doslova splnit si nějaký větší životní sen je hodně hodně složité, a i když z venku se může zdát, že jste si ten sen splnili, vnitřně vás to tak nějak pořád hlodá a kladete si otázky, zda tohle je opravdu ten vysněný život, co jste chtěli. Tak to je i u mě.

A.cz: O čem tedy sníte teď?

Mým snem je dělat to, co mě baví, a nějak v pohodě se tím uživit a osamostatnit se. Chci také hodně cestovat. Ráda bych se teď co nejdříve vydala na Island a na švédský venkov. Chtěla bych si zařídit svoje vlastní studio, kde bych měla jistotu toho, že mě nikdo nenutí do něčeho, co nechci.

A.cz: Co vás život v jednom z největších měst na světě naučil?

Snažím se hodně cestovat a nedřepět na jednom místě. K tomu mě dovedl New York.

A.cz: Poprvé jste ho navštívila v roce 2012 v rámci studentské stáže. Jak na vás tenkrát New York zapůsobil?

Měla jsem tu možnost trávit čas a bydlet s newyorskou rodinou, jejichž dceru jsem poznala v Praze, protože u nás bydlela během programu Study Abroad. Byla to asi ta nejlepší cesta, jak se seznámit s New Yorkem. Žila jsem její život a neměla moc času běhat po turistických atrakcích, kterých New York skrývá opravdu hodně. Ráno do školy a odpoledne s kámošema na koncert brooklynskýho hip hopu, objevovali jsme nová místa nebo šli na nějaké skvělé jídlo. Bydleli jsme asi v té nejkrásnější oblasti Brooklynu, v Dumbo, která leží mezi Brooklynským a Manhattanským mostem s tím nejlepším výhledem na newyorské panorama.

Baví mě multikulturnost města. Je tu tolik rozličných lidí, které ráda pozoruji, nekonečné možnosti kulturního světa, kuchyně snad z každého koutu zeměkoule, tancování v metru, zpívání na ulici a milion dalších věcí. Baví mě i struktura města, architektura a pro nás neobvyklé pohledy. Když mám v New Yorku volný den, nejčastěji beru foťák do ruky a jedu objevovat nová místa.

A.cz: Média si vás všimla díky ilustracím na sociálních sítích. Pomohl vám Instagram k získání pracovních nabídek?

Ano, je to tak. Když jsem poprvé začala používat Instagram, ani mě nenapadlo, že může člověk díky nějaké aplikaci získat tolik možností. Poznala jsem díky tomu plno lidí a v podstatě všechny mé projekty, na kterých pracuji, nějakým způsobem vycházejí z mého projektu AnimateNY. Instagram se v tomhle strašně vyvinul, obzvlášť v Americe, kde si firmy hledají kreativní lidi na internetu, aby jim vymysleli nevšední obrázky nebo i celé kampaně. Přijde mi to jako skvělá varianta, kdy se utváří reklamní průmysl a konečně začíná využívat kreativitu lidí čím dál tím častěji. Do Česka tento trend přichází pomalu také, ale firmy často velmi podceňují práci kreativců a nedokážou je spravedlivě ocenit.

A.cz: Spolupráce s populárním britským kuchařem Jamiem Oliverem vznikla také díky Instagramu? Nebo v tom sehrály svoji roli kontakty a doporučení?

Došlo k tomu díky jeho dvornímu fotografovi Davidu Loftusovi, který mě objevil na Instagramu. Oslovil mě, jestli bych neupravila jednu z jeho fotek. Vybrala jsem si černobílou fotografii s Jamiem, kde jede v New Yorském metru a zasněně kouká ven. David výslednou koláž Jamiemu poslal. O pár měsíců později mi napsala Jamieho asistentka, jestli bych neudělala animované video na Jamieho Instragram při příležitosti dalšího ročníku Food Revolution Day. Je to akce, kde se Jamie Oliver snaží přimět hlavně děti z celého světa, aby vařily a jedly zdravé čerstvé jídlo. Učí je vařit jednoduché pokrmy a celá akce je live-streamována na jeho kanálu Food Tube. Skvělou odměnou pro mě byl děkovný e-mail, který mi Jamie sám osobně poslal večer před touto obrovskou akcí.

A.cz: V loňském rozhovoru pro americký deník Metro jste kritizovala český vzdělávací systém, svůj život v Česku jste tehdy označila za nudný. Vnímáte to tak i dnes?

Časy se mění a já také. Uvědomuju si, jak mi Čechy chybí. Baví mě pozorovat, jak k nám trendy přicházejí o pár měsíců či roků později, a Praha se pro mě formuje do velmi atraktivního města. Uvědomila jsem si, jak je Praha krásná a že taky skýtá mnoho možností. Čechy jsou opravdu malým rybníčkem, ale zase mě začaly bavit a občas si je prostě mám potřebu doplnit nějakou jinou kulturou. To je v dnešní době v podstatě hrozně jednoduchý. Můžete jet kamkoli a po nějakém tom vyřizování tam zůstat a pracovat i déle.

A.cz: Jak s odstupem času hodnotíte život v New Yorku? Je těžší než život v Praze?

Asi ano, ale je to spíš tím, že člověk nemá zkušenosti. New York není levné město na žití. Životní úroveň je přece jen někde jinde. K tomu, abyste si New York užívali úplně, nějaké ty finance potřebujete… Když získáte v New Yorku práci, tak jste schopní v něm žít, ale stále je všechno dost drahé, hlavně pro mladé lidi. Nájmy se stále zvyšují a vy musíte hlídat skoro každý dolar, pokud tedy nejste byznysmen na Wall Street. Občas je mi dost líto původních obyvatel, hlavně brooklynské části. Populární hipsterská zóna se neustále rozšiřuje a starousedlíci jednoduše nejsou schopni platit to, co se po nich žádá, a jsou postupně vystrkáváni. Zaniká tak ten černošský Brooklyn, který my známe především z filmů.