Komerční projekt - Když od severu projedete Felbertaurským tunelem, náhle se otevře ohromující panorama. Mohutné štíty Vysokých Taur před vámi defilují jeden za druhým, horské hřebeny jsou odděleny přehlubokými údolími. Nádherné scenerie přitom nekazí přemíra návštěvníků, oblast si uchovala charakter tichého horského světa. Takové je Východní Tyrolsko (Osttirol), jedinečný kraj na jihu Rakouska.
Dovolená v Rakousku
Ve spolupráci s Rakouskou národní turistickou centrálou Österreich Werbung jsme pro vás připravili speciál, který mapuje nejzajímavější místa Rakouska.
Nastudovat mapu, obout si pohorky a vyrazit po horské stezce vzhůru: to je tady nejpřirozenější aktivita. Abyste se dobře zorientovali, doporučujeme se na úvod zastavit v informačním centru Národního parku Vysoké Taury (Nationalparkhaus) v městečku Matrei. Dozvíte se tam vše o zdejší unikátní přírodě, vaše případné otázky pomohou zodpovědět kvalifikovaní strážci parku. S nimi si ostatně můžete domluvit také některou z komentovaných vycházek i delších túr do oblastí, kam se turisté běžně nevydávají.
Národní park Vysoké Taury, největší přírodní chráněná oblast v Rakousku, představuje území jen minimálně narušené lidskou činností – proto na jeho ploše spatříte mnoho živočichů a rostlin jinde již vzácných. Skoro určitě si na túrách všimnete kamzíků, kozorožců či svišťů, nad hlavami vám občas zakrouží orel skalní, žijí tu i supi bělohlaví. Vegetace se pak mění podle roční doby, během níž se tam vydáte: nejvíce květin včetně nekonečných koberců horských rododendronů uvidíte na konci jara a počátkem léta, na podzim se zase krásně zbarvují stromy. V lesích, které tu rostou až do výšky 2000 metrů, se najdou i majestátní, velmi odolné borovice limby.
Zkušení horalé, kteří neznají malé cíle, se vydají na Großglockner: za východiště na nejvyšší rakouský vrchol slouží obec Kals, ležící na konci impozantní vysokohorské silnice, a ke zdolání „Glockneru“ budete potřebovat nejméně dva dny, s noclehem na horské chatě. Jde o náročný výstup vyžadující kvalitní vybavení a zkušenosti – využít služeb horského vůdce se přímo nabízí. O něco snazší je zdolání dalšího východotyrolského velikána, hory Großvenediger (3657 m) – i zde ale musíte počítat s chůzí po ledovci a jedním noclehem.
V žádném případě však nebudete zklamáni, ani když zůstanete v nižších polohách. Krásné údolí Virgental, které je pro dopravu slepé a táhne se směrem k italské hranici, uzavírá série vodopádů Umbalfälle. Z osady Hinterbichl k nim dojdete pěšky asi za hodinu, stezka je vybavena řadou míst s vyhlídkou na hřmící vodu. V sousedícím údolí Defereggental se zase můžete vydat po tzv. Hornické stezce (Knappentreck), kde vás vedle požitku z krásných scenerií čeká také návštěva historických důlních děl.
Horské hřebeny na jihu Východního Tyrolska jsou na rozdíl od Vysokých Taur vápencové, a proto mají úplně jiný charakter. Štíty tu sice nedosahují tak velkých výšek, zato se tu najdou četné útesy, kolmé skalní stěny i hluboké propasti. Vrcholy Lienzských Dolomit (Lienzer Dolomiten) se ráno i večer působením slunečních paprsků zbarvují do roztodivných tónů – přesvědčíte se o tom například v okolí chaty Karlsbader Hütte vysoko nad městem Lienz.
Tento článek je součástí speciálního projektu, financovaného Rakouskou národní turistickou centrálou Österreich Werbung.
