Praha - Martin Sedmera (13) se narodil v Americe, žil tam první čtyři roky svého života, pak se přestěhoval do Česka. Poznáte to na něm na první pohled. Umí výborně anglicky, nechybí mu zdravé sebevědomí a navíc vyniká i v matematice a chemii.
V jedenácti letech úspěšně složil testy inteligence – jelikož mu naměřili IQ nad 130, mohl jít po páté třídě na Mensa gymnázium.
"Z té Ameriky umím hodně dobře anglicky, tady jaksi ta úroveň angličtiny byla taková… no trošičku horší. Ale je to pochopitelné, mladší žáci nemohou umět plynule anglicky, když nežili v Americe nebo v Británii," říká Martin.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Škola mu vyšla vstříc. Zařídila mu individuální výuku s anglickým rodilým mluvčím. Doma přečetl celého Harryho Pottera v originále. Cíle má opravdu vysoké. Chce si ještě letos udělat certifikát z angličtiny B2.
A proč rovnou tuto čtvrtou obtížnost? "No protože áčko je úplně o ničem. Bé dvojka už je smysluplnější, třeba kdybych chtěl jít na univerzitu, do Oxfordu nebo tak, tak tam chtějí právě tu bé dvojku," vysvětluje vše se suverenitou sobě vlastní.
Tím však jeho příběh nekončí. Jeho třída měla angličtinu uprostřed vyučovacího dne, takže se v primě řešilo, co tuto hodinu dělat s Martinem. Nakonec ho dali k tehdejším sekundánům na chemii.
"Myslel jsem, že budu sedět v hodině, poslouchat na jedno ucho a spíše si tam číst. Ale pak mi paní učitelka říkala, ať si zapisuji a dělám s nimi i písemky. Známky i výkony jsem začal mít lepší než o rok starší děti."
A tak se z něho stal v podstatě omylem i chemik. Rodiče mu pořídili stavebnici Malý chemik, ta však u Martina propadla. "Je to na nic. Nádobíčko jen plastové, ani chemikálie tam nemají pořádné."
A co v hodině chemie? "Super by byly i nějaké vybuchující experimenty, ale k tomu se chemikářka moc neměla. Naštěstí teď mám už chemii se svou třídou a nová paní učitelka je podstatně odvážnější."
Dojde i na jeho matematické schopnosti. Ve třetí třídě byl ve své kategorii první v republice v mezinárodní soutěži Matematický klokan. Jak moc se tedy matematiku musí učit a nakolik mu stačí jí jen porozumět? Tato otázka ho viditelně zaskočí.
"Matiku? Kdo by se učil matiku?!?" ptá se skoro zděšeně. Na argument, že třeba ten, kdo jí nerozumí, soucitně odvětí: "Aha, tak to chápu."
O své budoucnosti zatím nemá jasnou představu, tuší však, že kolem chemie se točit nebude. "Ta chemie, to bylo spíše takové nedopatření, vidím to tak, že moje budoucnost bude spíše o matematice nebo o angličtině. Ale hele, ve třinácti letech to ještě fakt moc neřeším!"
