Jiří, vy jste v časosběrném dokumentu Českého rozhlasu říkal, že máte boty za pětistovku. Nebolí vás v nich nohy?

Můžeme si klidně tykat. Heleď se, já jsem si koupil lepší. Stály mě tehdy 3500 a víš, jak dlouho mi vydržely? Necelý rok. Řekl jsem si, že nemá cenu dávat do toho tolik peněz. Já už mám přece jenom kratší krok, nohy už mi neslouží jako dřív, jsou to couřičky, boty se mi tak zničí během jedné sezony.

Je ti 85 let, to je už úctyhodný věk. Nebojíš se, že se ti při běhání něco stane?

Nebojím. Mně to dělá dobře. Já jsem od přírody strašně línej člověk a to běhání mi dává velkou vzpruhu. Jak se po běhu vyplaví endorfiny, tak je člověk pak o něco šťastnější. Jsem přesvědčený o tom, že kdybych neběhal, tak už bych tady nebyl. Seděl bych někde u televize anebo u počítače, byl bych tlustej a měl bych zdravotní problémy. Stařecká ochablost jde po sedmdesátce prudce dolů, a když člověk nic nedělá, tak ho to umorduje. Takhle když přijdu k doktorce, tak mám všechno v normě, běhání mi krásně pročistí organismus. Samozřejmě beru léky na prostatu a tlak, ale to je v tomhle věku docela normální. Běhám s rozumem, přesně vím, kdy mi dochází glykogen a jak se bude moje tělo chovat. Když na to nemám, tak běh vzdám. Dřív jsem musel všechno doběhnout za každou cenu.

Kolikrát týdně chodíš běhat, abys nevypadl z formy?

Chodím třikrát týdně, to mi tak vyhovuje. Víc už nemůžu, to by mě bolelo celé tělo a svaly by neměly čas na regeneraci. Podle těchto chytrých hodinek jsem zjistil, že se mi v posledních letech zkrátil krok. Dřív jsem ho měl metr dlouhý, dnes už to je jenom 70 centimetrů. Taky se víc zadýchám, ale ve výsledku je to pořád dobrý. Vždyť už mám za sebou 17 maratonů a ty půlky, to už ani nepočítám, ty odběhne každý, kdo má jen trochu kondici.

Na svůj věk jsi opravdu ve skvělé formě, vypadáš na pětašedesát. Držíš i nějakou speciální dietu?

Ne, jím všechno. Jsem už deset let vdovec, takže si sám uklízím i vařím. Mám rád jídla s vajíčkem a taky řízek a smažený sýr. Občas si tu a tam přidám nějakou tu zeleninu, ale jen zmraženou z pytlíku, tu mám nejradši. Vlastně miluju všechna jídla, která jsou hotová do půl hodiny, u plotny nevydržím. A že mám v sobě takovou živost? Vedle pravidelných tréninků, které mám třikrát týdně, chodím i na rehabilitace. Jednou týdně do sauny, do vířivky a páry, a co mi hlavně pomáhá, tak to je dlouhý spánek. Vydržím spát do deseti, jedenácti hodin. Jelikož jsem vdovec, tak nemám žádné povinnosti a můžu si upravovat životní režim tak, jak potřebuju.

„Tělo a mozek se musí stále trápit, jinak oni začnou trápit vás," říká pětaosmdesátiletý běžec Jiří Pejpal. | Foto: Jiří Pejpal (fotoalbum)

Není ti občas bez manželky smutno?

Už jsem si za těch deset let zvykl. Mám dva syny a čtyři vnoučata, která mě často chodí navštěvovat. Vždycky za mnou přijdou s tím, že si potřebují odpočinout od rodičů. To víš, u mě maj všechno povolený. Můžou hrát na počítači, jak dlouho chtějí. Dřív jsem byl něco jako programátor, tak mám doma hned tři počítače. Můj největší společník je ale asi Dupík, to je králík, kterého mi dal vnuk, protože se mu nevešel do nového bytu. Má tam naprostou volnost, blbne v záclonách, a když si chce dát šlofíka, jde na balkon, kde si udělal pelech v křesílku. Tam se rozvalí a spí třeba i několik hodin. Trénovat se mnou ale nechodí.

Kdy jsi vlastně běžel svůj první maraton?

Zhruba před 35 lety. Začal jsem až v padesáti, dřív jsem sportu moc neholdoval, měl jsem jiné koníčky, rybaření a myslivost, to mě bavilo.

A co tě přivedlo k běhání v tak pozdním věku?

Poprvé jsem o tom začal přemýšlet, a teď mi to nebudeš věřit, v posteli. Po tom slastném okamžiku jsme s manželkou leželi v posteli a ona mi najednou říká: "Jiří, máš taky pocit, že při tom našem milování je víc funění než sexu?" V prvním okamžiku se mě to dotklo, ale udržel jsem se a řekl jsem jí, že má asi pravdu. Zeptala se mě, jestli by se s tím nedalo něco dělat, a já slíbil, že jo.

Vzpomněl jsem si na kamarády z jídelny, kteří mě už dlouho přesvědčovali, ať se přihlásím na závod v Běchovicích, a tak jsem si řekl, že to udělám a budu běhat. Manželka mi pak po půl roce řekla, že jí to funění docela začíná chybět. Ono to teď tak nevypadá, ale já jsem měl dřív skoro metrák, pupek mi lezl ven z trička a synové mi kvůli tomu přezdívali docent Pupendo. Jezdil jsem autem, životospráva nic moc, sedavý zaměstnání, tak jsem to vyhodnotil na infarkt. Musel jsem se sebou něco dělat.

Proč sis vybral právě běh? Nelákal tě nějaký z týmových sportů?

Mně ten běh docela vyhovoval. Chvíli jsem chodil hrát s kamarádem tenis, ale v šedesáti už jsem toho měl dost. Běhal jsem a pak jsem si šel ještě na dvě hodinky pinknout, to bylo moc, už jsem na to fyzicky neměl. V běhu jsem byl už po roce docela úspěšný, šel jsem běhat Běchovice a kamarádi mi pak začali říkat "běžeckej king" a mně se pochopitelně zbláznilo ego. Asi kvůli tomu běhám až doteď.

Máš rád obdiv?

Spíš chci po sobě něco zanechat. Majetek už nemám, ten jsem rozdal synům. Přál bych si, aby můj odkaz motivoval vnoučata, aby si jednou řekly, že i v důchodu se dá něco dokázat. Tělo a mozek se musí pořád trápit, jinak začnou trápit vás. Jak to necháte, tak vám zvadnou svaly a zpohodlní mozek, všechno pak začne rychle odcházet a už se tomu nedá zabránit. 

Co děláš ve svém volném čase, když zrovna neběháš anebo nejsi v sauně?

Baví mě vymetat obchody, i když drahý věci nekupuju. Miluju slevy, myslím, že jsem na nich závislý, ušetřím na jídle tak 600 korun měsíčně. Taky hodně šmejdím na internetu, mám tam hodně koníčků a moje největší záliba je stahovat si fotky, na kterých jsem já sám. Pak si je různě upravuju a dávám si je do alba. Když mi bylo sedmdesát, zkoušel jsem jezdit na in-linech. Vnučka si je koupila a já jsem kolem ní běhal jak pejsek, aby se jí něco nestalo.

Nakonec jsem si je taky koupil. Docela mi to šlo, pak mě trochu zblbly ty mladý holky, jak jezdí polonahý, a tak jsem si vzal krátký tílko a kraťasy. Zrovna v ten den do mě najel cyklista, a i přesto, že jsem měl chrániče, odřel jsem si ruce a nohy takovým způsobem, že jsem to léčil několik týdnů. Když to syn slyšel, zakázal mi na bruslích jezdit. Tak je mám teď doma ve skříni. Ale až nebudu mít důležitý závod, zase je vytáhnu.

Je něco, čeho bys chtěl ve svém životě ještě dosáhnout?

Nedávno jsem při tom šmejdění na internetu našel české veteránské rekordy. Jirka Soukup v 85 letech měl na maratonu asi 6 hodin a 56 minut, tak jsem si říkal, že bych to chtěl zkusit. To byla taky motivace k tomu, abych letos běžel ten letošní pražský maraton od RunCzechu. Měl jsem ale okolo sedmi hodin, tak doufám, že se to podaří příště, jestli mi ty moje couřičky budou ještě sloužit. 

Podívejte se také na video: Běžecký boom nekončí, Čechů bude běhat třikrát víc

20:51

Za pět let bude v Česku běhat třikrát víc lidí než dnes, boom bude pokračovat, tvrdí Carlo Capalbo, zakladatel Prague International Marathon. Ten prý do Prahy každý rok přiláká desítky tisíc lidí. | Video: Martin Veselovský