Mnoho lidí si myslí, že prohlížení internetu je anonymní. Ve skutečnosti to tak ale není. Každý uživatel se identifikuje prostřednictvím IP adresy, kterou přiděluje poskytovatel internetu. Tato adresa slouží jako unikátní identifikátor, který určuje, odkud se na internet připojujeme.
V Česku patří mezi hlavní poskytovatele společnosti O2, T-Mobile nebo Vodafone. Ti spravují infrastrukturu kabelů a serverů, skrze kterou se připojujeme k internetu. Díky tomu poskytovatel internetu vidí každou webovou stránku, kterou navštívíme. Většina moderních webů dnes naštěstí využívá šifrování HTTPS, takže poskytovatelé sice mohou sledovat, že navštěvujeme například bankovní stránky, ale nevidí, co konkrétně na nich děláme.
Digitální stopa: co o sobě prozrazujeme?
Každý pohyb na internetu zanechává vědomou i nevědomou digitální stopu. Nevědomá stopa zahrnuje IP adresu, polohu (geolokaci) a cookies (malé soubory s nastaveními stránek). Vědomá stopa tvoří příspěvky na sociálních sítích, komentáře, nahrané soubory a další aktivity, které sdílíme dobrovolně. I když se zdá, že jsme jen běžní uživatelé, naše data mají obrovskou hodnotu - a společnosti jako Google a Meta s nimi umí dobře pracovat.
Jak funguje cílená reklama?
Možná jste si někdy všimli, že po vyhledání určitého produktu se vám začnou zobrazovat reklamy na tento výrobek po celém internetu. To je důsledek sledování uživatelského chování. Společnosti sbírají data nejen o IP adrese a historii vyhledávání, ale také o tom, jaké stránky navštěvujeme, s kým komunikujeme a jaké zájmy sdílíme. Firmy pak využívají tato data k cílené reklamě, která je často tak přesná, že může ovlivnit nejen to, co si koupíme, ale i to, co si myslíme.
"Nemám co skrývat" - ale opravdu?
Mnoho lidí na sledování dat reaguje slovy: "Nemám co skrývat." Ale otázka nespočívá v tom, zda něco tajíme - jde o to, že naše data jsou cenná. Technologické firmy je využívají nejen k reklamě, ale i pro politické kampaně. Příkladem je skandál Cambridge Analytica, kdy Facebook v roce 2016 prodal uživatelská data firmě, která ovlivňovala americké prezidentské volby ve prospěch Donalda Trumpa.
Právě kvůli podobným kauzám bylo v EU zavedeno nařízení GDPR, které chrání osobní údaje uživatelů a dává jim větší kontrolu nad tím, jak jsou jejich data využívána.
Sociální sítě a bubliny: jak algoritmy formují naše názory?
Obsah, který vidíme na sociálních sítích, neřídí člověk, ale algoritmus. Jeho cílem není informovat, ale udržet nás na platformě co nejdéle, aby nám mohl zobrazit více reklam. Výzkumy ukazují, že největší pozornost přitahují kontroverzní a emotivní příspěvky. Proto sociální sítě často podporují radikální názory, dezinformace a polarizaci společnosti. Čím více nás něco rozčílí, tím déle na tom strávíme čas - a tím více peněz platforma vydělá na reklamách.
Nebezpečí králičích nor
Sociální sítě, zejména TikTok, dokážou uživatele rychle vtáhnout do tzv. králičích nor - uzavřených obsahových bublin, kde vidí stále extrémnější informace na stejné téma. To může vést k tomu, že uživatel začne věřit nepravdivým či zkresleným informacím, protože nedostává jiné úhly pohledu. Takovéto "nory" mohou být zvláště nebezpečné pro mladé lidi, kteří si teprve budují kritické myšlení.
Žijeme v době, kdy je internet postavený na důvěře. Nevidíme, kdo nás sleduje a jak s našimi daty nakládá. Klíčem je kritické myšlení a obezřetnost, abychom měli nad svými daty kontrolu my sami.
