V německém Pirmasens zmizely mezi lety 1960-1967 tři děti za identických okolností - vždy v pátek, na stejném místě a beze stopy. Walter Broschat, Klaus-Dieter Stark a Eveline Lübbertová se stali obětmi nevyřešené záhady, která odstartovala první kriminalistické profilování v Německu. Jediný podezřelý - poustevník Günter Justus - byl u soudu osvobozen. Pravdu dodnes nikdo nezná.
Současný stav
Případ oficiálně zůstává otevřený, ale prakticky je odložený - vyšetřování nepokračuje aktivně a nové stopy se neobjevují. Günter Justus zemřel v roce 2021 v domově důchodců v Pirmasens jako stařec, který si až do konce svého života udržel reputaci "neškodného lesního světce".
Největším bojovníkem za obnovení zájmu o případ se stal Henry Hauck, bratranec Eveline Lübbertové, který natočil dokumentární film "Spurlos - Warum die Zeit keine Wunden heilt" (Beze stopy - Proč čas nezhojí rány). Hauck se snaží udržet případ v povědomí veřejnosti a získat nové informace, ale naráží na odmítavou reakci rodin ostatních dvou zmizených dětí, které už nechtějí jakoukoliv publicitu.
Současné teorie zahrnují možnost obchodu s dětmi do zahraničí, ale žádná z nich nebyla nikdy podložena důkazy. Moderní kriminalistika s DNA analýzami a pokročilými forenzními metodami už nemůže pomoci - po více než šedesáti letech neexistují žádné fyzické stopy, které by bylo možné analyzovat.
Německé zákony o ochraně osobních údajů navíc ztěžují zveřejňování detailů i v tak starých případech, což komplikuje jakékoliv nové vyšetřování. Případ dětí z Pirmasens tak zůstává jednou z nejzáhadnějších kriminálních záhad poválečného Německa.
