Tři děti, tři pátky, jedno město: Záhada, která Pirmasens straší dodnes
Psychologické šachy
Ernst Fischer věděl, že bez hmotných důkazů nebo přiznání bude velmi obtížné Justuse usvědčit, a proto sáhl k rafinované psychologické manipulaci. Nechal vyrobit falešnou novinovou stránku s článkem o údajném nálezu dětských kostí poblíž jednoho z Justusových lesních úkrytů, včetně fotografie místa nálezu. Tuto stránku umístili na veřejnou vývěsku před redakcí místních novin a skrytou kamerou filmovali Justusovu reakci, když si zprávu četl.
Justus podle Fischerových slov projevil jasné známky nervozity - začal si nervózně prohrabávat vlasy, rozhlížel se na všechny strany a rychle odešel. Fischer interpretoval toto chování jako "jasnou reakci viny". Následovaly šestihodinové výslechy, během kterých se Justus podle vyšetřovatelů stále více zamotával do rozporů.
Celkem strávil na policii 600 hodin výslechů, během kterých údajně pronášel záhadné věty typu "Hledám, kde byl svázán Walter - najdu ho a pouta mu přerežu" nebo "Myslím, že jsem Klausovi lhal". Kriminalisté tyto výroky interpretovali jako důkaz viny, ačkoliv Justus neustále popíral jakoukoliv účast na zmizení dětí. Současně probíhalo systematické prohledávání všech jeho lesních skrýší, jeskyní a úkrytů, které trvalo celé měsíce a nepřineslo jediný hmotný důkaz.