Umělecká fikce. Ilustrační snímek vytvořený pomocí umělé inteligence. | Foto: Aktuálně.cz / Umělá inteligence / A. I. / Dall E3 a Midjourney / Prompt engineering: Dan Poláček

Konvenční metody ve slepé uličce

Policejní vyšetřování šedesátých let disponovalo poměrně omezenými technickými prostředky oproti dnešním standardům - neexistovaly DNA analýzy, kamerové systémy či digitální stopy, které dnes tvoří základ moderní kriminalistiky. Místní policisté se museli spoléhat na klasické metody: výslechy svědků, prohledávání terénu a kontroly osob s kriminální minulostí.

Systematicky prověřili všechny registrované sexuální delikventy v regionu, vyslýchali stovky místních obyvatel a provedli rozsáhlé kontroly francouzských a amerických vojáků umístěných na základnách v okolí. Vzhledem k poloze města u francouzské hranice věnovali značnou pozornost možnosti, že pachatel pochází ze zahraničí nebo využívá hraniční přechody k úniku.

Prohledali tisíce hektarů lesů kolem Pirmasens, vysušili několik menších rybníků a prozkoumali stovky opuštěných budov, včetně starých bunkrů ze Siegfriedovy linie. Výsledek všech těchto aktivit byl tristní - kromě jediné dětské rukavice nalezené u jezera Eisweiher, kterou rodiče identifikovali jako věc Klaus-Dietera Starka, se nepodařilo najít žádnou další stopu po třech pohřešovaných dětech.

Frustraci vyšetřovatelů umocňovalo vědomí, že místní veřejnost tlačí na rychlé řešení, zatímco oni fakticky nemají žádný směr, kterým by se mohli vydat. Tradiční policejní práce, která se osvědčila při řešení běžných trestných činů, zde selhávala na celé čáře.