Eveline a další páteční prokletí

Pátek osmého září 1967 se měl stát začátkem příjemného víkendu pro desetiletou Eveline Lübbertovou. Na rozdíl od předchozích případů se tento příběh odehrál za plného denního světla, když se Eveline kolem poledne procházela obchodním domem poblíž náměstí Exerzierplatz.

Svědci ji viděli, jak si prohlíží výlohy a kupuje sladkosti, nic nenasvědčovalo tomu, že by byla ve stresu nebo nebezpečí. Eveline měla nastoupit do školního autobusu, který ji měl odvézt domů do okrajové části města, jenže k autobusu se nikdy nedostala. Když se odpoledne neobjevila doma, její rodiče okamžitě kontaktovali policii - při třetím podobném případě už nikdo nečekal na obvyklou čtyřiadvacetihodinovou lhůtu.

Města se zmocnila panika, která přerostla v demonstrace občanů požadujících okamžité řešení. "To přece není možné, někdo nám tady krade děti!" skandovali rozzuření obyvatelé před radnicí. Bezpečnostní opatření byla zpřísněna na maximum, rodiče začali doprovázet děti do školy a místní úřady vyhlásily stav nejvyšší pohotovosti.

Eveline Lübbert se však podobně jako Walter a Klaus-Dieter rozplynula bez stopy. Tentokrát už ale bylo jasné, že Pirmasens čelí něčemu mnohem horšímu než izolovaným tragédiím. Ve městě řádil někdo, kdo si systematicky vybíral děti.