Tři děti, tři pátky, jedno město: Záhada, která Pirmasens straší dodnes
Neočekávaný obrat
V březnu 1976 se odehrála scéna, kterou německé soudnictví nikdy nepamatovalo - když soudce Adolf Schnarr vyhlásil osvobození Güntera Justuse, soudní síň explodovala potleskem a dotyčný dostal kytici jarních květin. Publikum tvořené obyvateli Pirmasens jasně dalo najevo, že nikdy neuvěřilo v Justusovu vinu.
Soudce Schnarr ve svém rozhodnutí uvedl: "Nemohu tohoto muže odsoudit pouze na základě toho, že odpovídá profilu možného pachatele". Kritizoval přehnanou důvěru vyšetřovatelů v metodu profilování a připomněl, že je to "lediglich eine Methode, den Täterkreis einzuengen" (česky "pouze metoda zúžení okruhu pachatelů").
Místní obyvatelé, kteří Justuse znali osobně, ho během celého procesu obhajovali. Dokonce i sourozenci zmizených dětí se postavili za jeho nevinu - bratr Eveline Lübbertová později prohlásil: "Güntera Justuse znám osobně. Je to poněkud zvláštní osobnost, ale není to vrah! Günter byl k nám dětem vždy laskavý".
Po osvobození se Justus stal místní celebritou a lidé mu nosili jídlo do lesních úkrytů a staralo se o něj prakticky celé město.