Tři děti, tři pátky, jedno město: Záhada, která Pirmasens straší dodnes
Léčebna místo vězení
V říjnu 1974 vydal okresní soud v Zweibrückenu neobvyklé rozhodnutí - místo zatykače nařídil umístění Güntera Justuse do psychiatrické léčebny. Soud tak fakticky uznal, že důkazy pro obvinění z vraždy nejsou dostatečné, ale současně považoval Justuse za potenciálně nebezpečného kvůli jeho duševní nemoci.
Justus nadále kategoricky popíral jakoukoli účast na zmizení dětí a tvrdil, že vyšetřovatelé ho nutí k nepravdivým výpovědím. Vrchní státní zástupce Wilhelm Sattler realisticky zhodnotil situaci slovy: "Máme šanci jedině v tom případě, že promluví". Vyšetřovatelé se pokoušeli najít alespoň nějaký hmotný důkaz tím, že s Justusem procházeli lesy a sledovali jeho reakce na různých místech. Všimli si jeho neobvyklé vazby na staré hřbitovy, kde se staral o rozpadající se náhrobky a dokonce v jednom hrobě přespával.
Prohledávání jeho úkrytů odhalilo pouze staré hrnce, igelitové plachty a útržky mzdových lístků, ale žádný důkaz spojující ho s trestnou činností. Státní zástupce postupně došel k závěru, že bez Justusova přiznání nebo nálezu ostatků dětí bude nemožné případ uzavřít odsouzením. Celá strategie vyšetřování tak závisela na tom, zda se psychologický tlak a dlouhodobé výslechy promění v přiznání viny.