Aktuálně.cz: Jak dnešní děti vnímají tradice a zvyky? Nesmrskly se jim do konzumního rychlokolečka - nejlepší jsou Vánoce, protože dostanu hodně dárků, o Velikonocích se přejím čokoládou a na Mikuláše taky?
Josef Krček: Mám trochu strach, že to tak je. Proto je potřeba znovu a znovu připomínat staré tradice, protože jsou nosné a mají v sobě paměť našich předků. Nápor techniky na dětskou duši je abnormálně veliký. Každého člověka a děti zvlášť zachraňuje umění a tvoření. U dětí, které navštěvují základní umělecké školy a různé umělecké soubory, to tak nepociťuji.
Příběhy dvanácti měsíců
Autor dětských knih a muzikant Josef Krček spolu s ilustrátorkou Renátou Fučíkovou připravili společně publikaci, která rodičům i dětem přiblíží zákonitosti a obyčeje českého roku. Kniha má pomoci znovu objevit zapomínaný svět našich předků. Dítě si s ní má prožít koloběh roku ve zvycích, písních a obyčejích.
A.cz: Dokážou prosté zvyky, ať už je to lití olova, pletení pomlázky, či vynášení Morany, konkurovat u dnešních dětí počítačovým hrám a tabletům?
Určitě. Je to veliké dobrodružství, při kterém nastává sociální kontext, a to je důležité. U počítače se každý izoluje a stává se individuálním egoistou. Naše prožívání života probíhá vždy v kruhu. Nesmíme na to zapomenout. Roční koloběh měl v minulosti své zákonitosti a rituály, které jsou pro naši psychiku velmi potřebné. Dětský svět to umí vnímat. Umí se těšit - na Vánoce, na Velikonoce a podobně.
A.cz: Dají se současné mládeži přiblížit zvyky a tradice tak, aby je zaujaly?
Dají, třeba čtením knih o tradicích. Nebo účinkováním například ve folklorním souboru a podobně. Tradice se přenáší i v osvícené rodině.
A.cz: Jak by rodiče měli svým dětem interpretovat Vánoce, vánoční svátky a zvyky?
Děti by měly vědět, že Štědrým dnem začínají Vánoce, které trvají až do 6. ledna. Že jsou to křesťanské svátky, kdy každý z nás může darovat lásku a mír lidem dobré vůle. Nejen své rodině, ale i svému okolí. Že jsou časem velké poezie přírody, světla a naděje nového života. Děti by se měly zajímat o tradice českých Vánoc. Budou překvapené, kolik dobrodružství přinášejí. Například zvyk, který se konal v předvečer svátku Tří králů. Byl to večer plný kouzel a věštění. Lilo se olovo a podle jeho tvaru se hádalo, co koho v dalším roce čeká.
A.cz: Jaký je váš názor na odvěké dilema - nosí dárky Ježíšek, nebo rodiče, a jak dlouho děti udržovat v přesvědčení, že existuje Ježíšek?
Myslím si, že v současné době děti již od pěti šesti let na Ježíška nevěří. Není třeba jim namlouvat, že existuje. Když ale na Štědrý den zazvoní u dveří, věřím tomu, že se každému dítěti rozsvítí očička. Tím, že i dospělí se často stávají na Štědrý den na okamžik dětmi a v duchu vzpomínají na své dětství, se atmosféra v rodině promění. A to je ta krása.
A.cz: Do dnešních Vánoc se dochovaly stromek, kapr, dárky, koledy. Co z tradičních věcí se naopak nedochovalo, ale naši předci to přitom pokládali za běžné?
Například to, že na Štědrý den se prostírání stolu věnovala velká pozornost. Většinou se symbolicky na jeden roh pokládal pecen chleba, aby měla rodina stále co do úst. Na druhý roh slaměnka s trochou všeho, co pole dalo, aby i v následujícím roce byla dobrá úroda. Na třetí roh se pokládaly peníze, které měly slibovat blahobyt. Na čtvrtý roh se někde pokládala miska na kousky jídla pro dobytek a slepice. Samotný stůl se pak obepínal řetězem nebo provazem, což mělo zaručit ochranu stáda ovcí před vlky, ochranu statku před zloději a také soudržnost celé rodiny po celý další rok.
A.cz: Pojďme se podívat na některé vymizelé adventní zvyky. Na svatého Ondřeje se například věštilo…
Ano, skutečně tomu tak bylo. Souviselo to se starým pohanským kultem, který v době nastupující zimy ukazuje do budoucnosti. Je v něm touha po vdavkách, po změně současného stavu. Nezadané dívky věděly, že po krátkém čase přijdou Vánoce a Nový rok, nový život, nová situace a nové možnosti. A proč si vzaly na pomoc svatého Ondřeje? Poněvadž v českých zemích byl považován za ochránce a patrona zamilovaných, zvláště pak nevěst.
A.cz: Děti jsou zvyklé, že je na Mikuláše prohání čert, ale od adventu je také mohl metlou pěkně prohnat Ambrož, jehož svátek připadal na 7. prosince. Kdo to byl a o co přesně šlo?
V místech, kde byl kostel zasvěcen svatému Ambrožovi, bývalo dříve zvykem v den svátku tohoto světce honění dětí Ambrožem kolem kostela. Přestrojený Ambrož měl na hlavě černou, do špičky stočenou čapku se závojem přes obličej, na sobě dlouhou košili, v levé ruce uzlíček s cukrovinkami a v pravé koště, polepené bílým papírem.
Objevoval se za soumraku u kostela, kde na něho čekávalo vždy několik dětí. Ty, jakmile se Ambrož objevil, na něho začaly hrdinsky pokřikovat a Ambrož je začal honit. Při tom občas ztratil nějaký pamlsek a tím přilákal děti ke sbírání, což byla chvíle, aby se pokusil nějaké dítko chytit. Tento zvyk byl prováděn ještě na začátku 20. století, ojediněle i po druhé světové válce.
A.cz: Když postoupíme dál, ke 13. prosinci, to má svátek svatá Lucie. Také tradice Lucek bývala velmi živá, ale vymizela…
Naše tradice byla úplně jiná. Svátek svaté Lucie patřil především dívkám a ženám. Dříve měly v tento den zakázáno předení, draní, praní a tkaní. V jižních Čechách byla tradice šesti Lucek. Pět bíle oděných a poslední měla oděv kněze. Každá nesla něco jiného. První držela mimino, druhá hadr a rejžák, třetí metlu, čtvrtá košík s pamlsky, pátá malířskou štětku.
Po vstupu do obydlí obřadně pozdravily, první s dítětem usedla na stoličku a houpala je, druhá předváděla mytí podlahy, třetí metlou popoháněla děti, aby se modlily, čtvrtá děti obdarovala, pátá předváděla malování a šestá jako kněz vykropila obydlí za neustálého modlení.
Lucky byly oblečené do bílých plachet a na obličeji měly ptačí masku s velkým zobákem. Většinou mlčely a vše předváděly pantomimou. Ženy trestaly, když předly, dětem hrozily nožem, do mužů píchaly vařečkami. O půlnoci jejich moc končila.
A.cz: Oproti tomu vánoční svátky mají, zdá se, naprosto pevnou pozici. Kam až sahá tradice prosincových oslav a obdarovávání?
Zimní slunovrat byl nepochybně důvodem k uctívání, oslavám i k obavám. Proto byly přinášeny oběti, lidé se pro štěstí zdravili, obdarovávali a v danou dobu vzývali božstva, na určená místa pokládali a věšeli magické předměty. Zimní slunovrat slavili už staří Římané. Pětidenní římské saturnálie, které začínaly 17. prosince, byly právě oslavou slunovratu. Příbytky Římanů, vyzdobené jehličnatými snítkami a jmelím, byly vylepšeny svícemi, jejichž záře symbolizovala konec nejdelší noci. Zde se zrodil zvyk dávání dárků jako příznivého znamení pro příští rok. Lidé se značně nevázaně veselili, obdarovávali se svícemi a lampami pro ochranu před nadcházejícími dlouhými a chladnými nocemi, hodovali, opíjeli se, oblékali si masky a tančili.
A.cz: Jaké další zvyky se se třeba ještě dochovaly z předkřesťanských dob?
Třeba zavěšování jmelí, umisťování snopů slámy do domu a jejich zdobení, rozvěšování červeného ovoce, ořechů a podobně.
A.cz: Zdá se, že nyní jsou u nás oblíbené tzv. staročeské Vánoce, co se týče výrobků na vánočních trzích či vánoční výzdoby domovů. Může to znamenat i určitý návrat k tradicím?
Každý návrat k tradicím je zdravý. Je ale potřeba, aby byl poučený. K tomu slouží knihy, ale i mnoho institucí, které se o tradice profesionálně starají. A také muzea, skanzeny, ústavy lidového umění a podobně.
