"Původní idea byla, že tahle cesta bude jednoduchá, ale úplně nám to nevyšlo," snaží se Dan Přibáň překřičet motor Luazu 967 - obojživelného auta navrženého v 70. letech v ukrajinském městě Lutsk. Auto sice plave, ale nemá ani střechu, ani topení, natož dveře. S tímhle strojem se cestovatel hodlá vydat z Evropy přes Turecko, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kazachstán a Rusko do Mongolska. "Jaká je teď naše největší výzva? Odjet," odpovídá Přibáň, já při tom jednou rukou natáčím video z jízdy, druhou rukou se držím sedadla, snažím se nevypadnout a intenzivně odfukuju vlající vlasy, přes které nic nevidím.
Původně plánoval, že s kolegy stihne auta dát dohromady už v dubnu a vyrazí na cestu v polovině června. Dvě "žluté žáby", ale zatím stojí na stojanech. Kvůli nedostatku náhradních dílů a z toho vyplývající pracné rekonstrukci to vypadá, že vyrazí až v půlce července. "Ostatní cesty nebyl problém posunout o měsíc nebo dva, protože jsme jeli do teplých krajů. Teď ale jedeme do zimy. Pokud by se montování protáhlo ještě o dva měsíce, nemůžeme už odjet vůbec, protože by nás ke konci cesty zastihl sibiřský mráz," vysvětluje Přibáň na tajné základně a dílně zároveň - jejíž lokalitu pečlivě skrývá.
Chybí nám zadní tlumič
Na východ chtěli vyrazit už před třemi lety, plán ale ovlivnila koronavirová pandemie a kartami zamíchala ještě válka na Ukrajině. Teď cestovatelům dělá vrásky nedostatek náhradních dílů. Luazů, a tím pádem i součástek na ně je nejvíce právě v Rusku a na Ukrajině. Zatímco při opravách slavných žlutých trabantů mohl Přibáňův tým nakoupit potřebné díly bez problémů doma, nyní je i přes pomoc mnoha Ukrajinců situace mnohem složitější.
"Teď nám chybí například zadní tlumič, což je u jiných aut úplně obyčejná věc. Tady ale nevíme, jak ho nahradit," vysvětluje Přibáň a ukazuje na rozložené součástky na podlaze. Dodává, že kdyby jeli jedním autem, už by měli nejspíš hotovo. "Ale druhé auto potřebujeme kvůli lepším filmovým záběrům, to jsme zjistili už během naší první výpravy," vysvětluje.
V odpovědi na otázku, co budou tedy dělat, se odráží Přibáňova typicky odvážná, akční a zároveň flegmatická povaha, kterou si oblíbili fanoušci dokumentárních seriálů a filmů: "Nevíme, řešíme, není to jednoduché. Nicméně je to pořád nejlevnější plovoucí auto na světě," dodává se smíchem.
Trabanty nás už nebavily
Na rozdíl od stavby trabantů tak v případě luazu zažívají "pekelnou práci", kdy "něco někam nepasuje a nejsou schopní to sehnat". Nikdy nevyráběli tolik součástek jako doposud. "Například jedno těsnění nám museli dělat pomocí reverzního inženýrství a pak se vyrábělo na 3D tiskárně," říká Přibáň.
I když by to měli s trabanty jednodušší, chtěli změnu. "Pochopil jsem, proč se mnohé úspěšné kapely rozpadly na vrcholu. Myslím si, že jim lezlo na nervy, když po nich fanoušci chtěli hrát pořád ty stejné písničky. I my jsme chtěli něco jiného," říká. Nápad na plovoucí auta přišel při cestě Jižní Amerikou, kdy málem utopili trabanty v oceánu. "Tehdy jsme si říkali, s jakým autem by se nám to nestalo. A tak přišel nápad na obojživelníka," vysvětluje.
Cesta je pořád zamotanější
Nové vozidlo je pro ně také způsob, jak se vrátit ke kořenům jejich dobrodružného cestování. "Bavilo mě, jak jsme na začátku nic nevěděli. Na co se máme připravit, co se může pokazit. Teď už to máme s trabanty zmáknuté, i proto jsme chtěli novou výzvu," říká Přibáň, který původně zamýšlel vyrazit na poměrně "jednoduchou" cestu z Evropy na Sibiř. Jenže od plánu museli kvůli válce ustoupit.
"Cesta je pořád zamotanější. Původně jsme chtěli vyrazit z Prahy a projet Rusko, pokračovat do Mongolska a až pak na východ Ruska. Jenže teď tam nechceme utrácet peníze, a tak jsme chtěli do Bulharska, lodí do Gruzie, z Gruzie do Ázerbájdžánu, opět po vodě do Kazachstánu, a následně přes ruské území do Mongolska. Jenže Ázerbájdžán uzavřel hranice," vysvětluje energicky Přibáň. Nový itinerář počítá s návštěvou Turecka, Iránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Kazachstánu. Ruská federace bude předposlední destinací a stane se jen nutnou tranzitní zemí do Mongolska.
Změny tým netěší, protože je dostávají pod tlak, a Přibáň se přiznává, že čím více se blíží start, tím hůře se mu spí. "Na trase přibyly země, ve kterých jsou v létě vysoké teploty, a luaz má problémy s chlazením. Cesty navíc vedou po asfaltu, na který nejsou auta úplně stavěná," říká zkušený světoběžník a dodává, že co se týká příprav, je to jejich zatím nejsložitější cesta.
V problematických zemích jsme už byli
I když Rusko tvoří jen zlomek trasy, najdou se lidé, kteří Přibáňovu cestu kritizují. "Je to trochu pokrytecké," říká cestovatel. "V politicky problematických zemích jsme se pohybovali mnohokrát. Když jsme byli v Súdánu, naplno tam probíhala válka mezi Severním a Jižním Súdánem. Potkávali jsme se s auty Spojených národů, byly tam hlášené přestřelky, ale přejeli jsme to. Teď je rozdíl v tom, že je tato válka hodně blízko. Války, které byly daleko, nikoho moc netrápily. Když nám lidé říkají, že jedeme do Ruska a jestli se nestydíme, tak odpovídám, že když jsme byli v Číně, neměli s tím problém. Přitom se jedná o stejně odporné režimy. Navíc v Číně jsme natočili jednu z nejzajímavějších částí našich filmů vůbec," odpovídá.
Možných komplikací na hranicích kvůli svým hlasitě projevovaným kritickým názorům na Rusko se nebojí. "Spíš se bojím toho, že ruští úředníci a policajti byli vždycky prudiči, ale čím dále od Moskvy, tím lépe. Proto vjedeme do Ruska nejdále, jak to půjde," uvádí.
Jsou v minusu stovky tisíc
Nedostupnost součástek a posouvání termínu jízdy kvůli koronaviru a válce způsobují také čím dál větší finanční minus. Čtyři vozidla Luaz a tříkolka je vyšly na půl milionu korun s tím, že jedno vozidlo slouží jako prototyp a druhé je určené na náhradní součástky. "Zatímco kompletní generálka trabantu vyšla na 50 tisíc, tady nás jen pneumatiky stály téměř 40 tisíc. U trabantů jsme byli v minusu desítky tisíc, teď jdeme do stovek tisíců," popisuje.
"Zachraňuje nás jen to, že jsme se během covidu rozhodli vydat stolní hru a knížku sebraných trabantích spisů. Z toho financujeme přípravy," říká Přibáň. V současné době jedná se sponzory a v půlce června budou tradičně rozjíždět crowdfunding na Startovači. "Když jsme v roce 2018 ohlásili další cestu na rok 2020, naši partneři z předchozích cest do toho šli s námi, ale s ekonomickou krizí způsobenou koronavirem i válkou to mnozí vzdali. Naštěstí nacházíme další a věřím, že i crowdfunding bude úspěšný, ač se lidé logicky dnes bojí utrácet," věří v obrat k lepšímu Přibáň.
Stejně tak jak se s odkládáním termínu výjezdu měnili sponzoři, změnili se také členové původní posádky. Narodily se jim děti nebo dospěli k tomu, že už jsou staří. Z původní posádky zůstávají kromě vůdce výpravy nezničitelný motorkář Marek Slobodník a Marek Duranský.
I když Dana Přibáně současné těžkosti trápí z hlediska dlouhodobé udržitelnosti cestovatelských dobrodružství, na druhou stranu říká, že kdyby uvažoval od začátku, nikdy by nikam nejeli. "A proč to pořád dělám? Protože je to výzva a pořád mě to baví," uzavírá.
