Reidunn Botnehagen s rodinou více než půl století obhospodařuje půdu na malebném, ale i drsném jihozápadě Norska. Místní i turisté se zde mohou kochat skalnatými svahy a lesy, procházet malebným údolím a prozkoumávat úzké stezky vedoucí k jezeru Haukalivatnet. Právě podle tohoto fjordského jezera byl pojmenován statek s dominantou v podobě rustikální chaty Haukali 333.
V objektu sice nechybí vybavení, jako je toaleta, lednice a sporák, i tak rodina v čele s Reidunn cílí na to, aby návštěvníkům co nejvíce přiblížila život vlastních předků. Dveře autentické stavby se rozhodla otevřít s touhou, aby nedotčená příroda a útěk od hektického životního stylu návštěvníkům přinesly klid a novou chuť do života. Ubytování má uspokojit cestovatele, kteří touží po větším spojení s přírodou a ekologie jim není lhostejná. Sympatie může vyvolat i jasně zřetelný respekt k odkazu norských osadníků.
"Nikdo neříká, že tehdy byl život dobrý, ale ani nebyl špatný. Chceme co nejvíce ukázat, jak to doopravdy bylo. Myslíme si, že lidé, kteří přijdou, ve výsledku něco objeví," řekla majitelka statku v rozhovoru pro BBC.
Chatařský fenomén
Stavba je inspirována stylem "Husmannshuset". Tento termín označuje domek postavený husmany - chudými farmáři nebo rolníky, kteří žili a hospodařili ve velmi skromných podmínkách na území Norska.
Husmanská obydlí se na norském venkově začala stavět již v polovině 19. století. Dnes patří mezi historické památky. Severská chatařská kultura je hojně rozvinutá jako třeba v Česku. Podle norských statistik v roce 2023 existovalo v zemi téměř 450 tisíc chat a prázdninových domů. Chalupaření je v Norsku oblíbeným lifestylem i turistickou atrakcí. Botnehagen a její příbuzní i pomocníci se snažili vybudovat turistické místo s přesahem.
Fascinace jednoduchým životem
Majitelka nemovitost zdědila po svých prarodičích v roce 2014. "Dům a lidé, kteří v něm žili, upadli do zapomnění. Přimělo mě to přemýšlet o mých praprarodičích, kteří v 19. století bydleli v této chatové oblasti, a chtěla jsem tento příběh vrátit k životu autentickou rekonstrukcí takové usedlosti," zavzpomínala.
Genius loci je zachován díky přírodním materiálům, částečnému osvětlení v podobě svíček, kamenné peci, tradičnímu dřevěnému nábytku, venkovní sprše s vodou z pramene i starožitným vanám.
"Vidím to pořád: fascinaci tímto jednoduchým životem… Pár z Londýna minulou zimu jen seděl venku s otevřenou pusou a díval se na záři hvězd. Kvůli světelnému znečištění, které se nachází tam, kde žijí, je viděli jen zřídka," řekla. Způsob života farmářů z 19. století může hosty naučit žít pomaleji a vychutnávat si okamžiky, které lze v moderním hektickém světě snadno přehlédnout. Přiblížit se starým časům mohou hosté také díky zapůjčenému oblečení ve venkovském stylu.
"Jedna dánská rodina nás navštěvuje pravidelně, protože tady společně tráví čas způsobem, který se jim doma zdá nemožný: sběr lesních plodů, štípání dříví, pěší turistika, aniž by byl někdo jiný v dohledu," dodala.
Dříve základní právo, dnes privilegium
Nezapomenutelné chvíle dle Botnehagen návštěvníci prožijí nejen díky autenticitě místa a zážitkům, které si oblíbila dánská rodina. Přispějí k tomu i další aktivity jako rybaření, pobyt se zvířaty, večerní posezení u táboráku nebo celodenní koupání ve vodě. Na podzim lze na statku sklízet bylinky a zeleninu z polí i zahrady.
Ekologie se často pojí s konzumací a zpracováním jídla. Proto mají návštěvníci k dispozici tradiční receptury i samotnou úrodu. Díky nim si mohou připravit typická vesnická jídla. Příprava může být časově náročná, o to větším zážitkem je pak jejich konzumace.
V rámci udržitelnosti se místní běžně zamýšlí nad použitými surovinami, jejich blahodárnými účinky a tím, kolik dřiny a času stojí za farmařením. Botnehagen jako jednu z největších výhod Haukali 333 považuje zmíněné aktivity, které lze na statku vykonávat. Doufá, že díky nim si lidé zase začnou vážit jídla a lidské práce.
"Nyní, stejně jako tehdy, nám jezero poskytuje ryby, půda nám dává ovoce a zeleninu… Máme svou ovčí vlnu a vlastní zásobování vodou. Je tam vše, co potřebujete k přežití. Rozdíl je v tom, že mít tyto věci je dnes považováno za privilegované. Tehdy to bylo základní právo," řekla.
Šok z ticha a jiný druh bohatství
"Nikdy kolem nás nebylo moc peněz a lidé nepoměřovali bohatství penězi. Pokud jste měli jinou komoditu - jako slepice nebo krávy - to bylo ukazatelem toho, že se vám dobře daří. Jako tomu bylo v případě mých rodičů a jejich rodičů. Pamatuji si, že jsem jako dívka pravidelně jezdila na koni s nákladem vajec, abych je ve městě vyměnila za vše, co naše rodina potřebovala. V našem případě to byla obvykle mouka," sdělila a poukázala na obrovské plýtvání, kterého se dnešní společnost dopouští.
Botnehagen je přesvědčena, že lidé jsou přesyceni materiálními podněty a neumí odpočívat. Její hosté jsou někdy až šokováni tichem, které je nutí přemýšlet. Dokonce se setkala i s hosty, které dohnala závislost na vymoženostech dnešního světa. Ubytování tak opustili předčasně.
"Život na statku, jako je Haukali 333, vnukne hostům myšlenky o minulosti a dojde na srovnání: rozdíly ve spotřebě, množství, které nyní používáme a vyhazujeme, zda to všechno potřebujeme," dodává Kari Sand, bývalý regionální obchodní developer, který Botnehagen pomohl se vznikem tohoto ekologického projektu.
"Pokud lovíte ryby k večeři nebo štípete dřevo na oheň, vzrůstá uznání přírody. Vážit si svého životního prostředí a cítit, že do něj investujete, jsou zásadní faktory v boji proti změně klimatu… Pokud si s sebou nevezmeme moudrost z minulosti, budeme v budoucnu chudší," uzavřela.
