Na kole do pohraničních bunkrů. Cestu do historie Hlučínska stihnete za jeden den

Jedem z objektů těžkého opevnění v Hlučíně-Darkovičkách.
Provozovatelé  začali s postupnou obnovou bunkru počátkem nového tisíciletí a zpřístupnili jej v roce 2013.
Nejhmatatelnějším artefaktem sudetské minulosti je vojenské opevnění táhnoucí se celým Hlučínskem, které sem tam doplňují zbytky vojenské techniky, jako například letadla či tanky.
Areál navštíví ročně v průměru zhruba 10 tisíc návštěvníků. Muzeum také pořádá každý rok minimálně jednu větší vojensko-historickou akci.
Bunkr si klub pronajal od obce, na kterou armáda pevnost před třemi dekádami převedla. Tato část ještě čeká na svou opravu...
Foto: Magdaléna Daňková
Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
6. 9. 2023 14:14
Slezské Hlučínsko má komplikovanou historii, patřilo Rakousku, Prusku, Československu i Německu. Překotné události 20. století jsou zde nejviditelnější v krajině, kterou lemuje československé opevnění. Některé z těchto staveb jsou dnes pod správou Slezského zemského muzea, jiné opravují nadšenci. Jen za poslední tři roky ministerstvo obrany na Opavsku prodalo 47 objektů opevnění.

Vyrůstat na Hlučínsku znamená nejen, že odmalička vnímáte specifický jazyk, který lze popsat jako směs češtiny, polštiny a němčiny, ale svou babičku někdy oslovujete jako oma, dědu jako opa a tetě říkáte tante. Příběhy prarodičů a jejich vrstevníků z druhé světové války ožívají ve vyprávění a leckdy i v každodenním životě. 

I nyní, téměř 80 let po skončení války, totiž nacházejí místní v lesích a na polích zbytky vojenské munice, vybavení nebo plechovky od jídla s datem spotřeby 1943. To potvrzuje také mluvčí Slezského zemského muzea David Váhala. V místech, kde probíhala ostravsko-opavská operace, dodnes "dochází k nálezům nejen munice, ale i jiných předmětů (jak vojensko-historické, tak osobní povahy), včetně padlých".

"Naši archeologové se této problematice intenzivně věnují v rámci projektu a výsledky již nyní mohou návštěvníci zhlédnout na aktuální výstavě Jak se hledají druhoválečné hroby, která je k vidění ve správní budově Národního památníku II. světové války v Hrabyni," dodává.

V regionu, který po mnichovské dohodě v roce 1938 připadl Německu, se z rodin povinně rekrutovali příslušníci wehrmachtu. Narukovalo tehdy na 13 tisíc mužů, tři tisíce z nich se nevrátily a dalších pět tisíc si neslo doživotní následky. Místní zažili těžké boje slezsko-ostravské operace a někteří si stále pamatují pochody smrti, které vedly z německých koncentračních táborů na okupovaném polském území. V okolních lesích zemřely tisíce německých i sovětských vojáků, jejichž památníky prostupují regionem.

Sruby opravují i fanoušci historie

Nejviditelnější památkou na druhou světovou válku zůstává vojenské opevnění táhnoucí se celým Hlučínskem, které doplňují kusy vojenské techniky, jako jsou letadla či tanky. Fortifikační systém na území Československa vznikal mezi lety 1935 až 1938. Některé pěchotní sruby a takzvané řopíky přešly v 90. letech do správy Slezského zemského muzea, jiné v posledních letech opravují dobrovolníci, fanoušci vojenské historie. 

Pěchotní srub

  • Železobetonové objekty měly tvořit souvislou linii na nejohroženějších úsecích státních hranic. Státní hranice měla být přikryta s pomocí lehkého opevnění a protipěchotních a protitankových překážek. Rozmístění bylo vyměřeno a vypočítán jejich palebný vějíř, aby se vždy kryl sousedním srubem.
  • V československém opevnění bylo používáno šest variant srubů. Jednalo se o čtyři stupně vyšší odolnosti označené římskými číslicemi I - IV, které byly přejaty od objektů francouzské Maginotovy linie a dva stupně nižší odolnosti označené arabskými číslicemi 1 a 2. Budovaly se jednopatrové a dvoupatrové varianty.

Za vojenským opevněním se lze vydat do areálu v Hlučíně-Darkovičkách a spojit jeho návštěvu také s prohlídkou Národního památníku II. světové války v Hrabyni. Pokud necháte auto doma a stejně jako autorka článku dáte přednost kolu, můžete svůj výlet začít v někdejším hlavním městě Slezska Opavě a pokračovat až do Hlučína.

Řopík

Označení pro malé železobetonové pěchotní pevnůstky československého opevnění. Lidové označení řopík vzniklo podle ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací), které výstavbu řídilo.

Cestu kolem řopíků a srubů snadno naplánujete i s pomocí aplikace Mapy.cz, kde jsou objekty dobře zaznačené. Místní cyklostezky jsou většinou ve velmi dobrém stavu, zpevněné asfaltem, vybavené odpočívkami a vedou malebným okolím, alejemi nebo třeba zámeckým parkem. První vojenské objekty vykukují kousek za Opavou.

Na Opavsku se za poslední roky prodalo 47 objektů

Ve Velkých Hošticích u hlavního silničního tahu se nachází pěchotní srub Křižovatka, který nyní spravují nadšenci z okolních vesnic. Dvoupodlažní pevnost byla vybudována v roce 1937, její levou část zničily boje v dubnu 1945, pravou část se podařilo obnovit a uvnitř je malá expozice.

Srub spravuje jíž 12 let Klub vojenské historie Hlučínsko, který zde kromě budování vlastního muzea pravidelně pořádá také historické akce. Bunkr si klub pronajal od obce, na kterou armáda pevnost před třemi dekádami převedla.

Ministerstvo obrany poslední roky prodává řopíky pravidelně. "Zájem o koupi řopíků je velký, evidujeme ročně vyšší desítky prodaných objektů stálého lehkého opevnění Československa. Samozřejmě je pravda, že v posledních měsících se realizace poněkud snižují z důvodů současné ekonomické situace v reakci na vysokou míru inflace, rostoucí ceny energií a podobně," říká Ľuboš Hajduk, ředitel odboru nakládání s nepotřebným majetkem v rámci majetkové sekce ministerstva obrany.

Kupujícími jsou soukromníci i právnické osoby. Jen na Opavsku za poslední tři roky prodali celkem 47 objektů opevnění, z toho čtyři stálá těžká opevnění. "Většina kupujících je evidována jako soukromá osoba," dodává Hajduk.

Stopování pěchotních srubů v lese

Další velký pěchotní srub stojí ve vesnici Kozmice, zhruba sedm kilometrů od muzejního pevnostního areálu v Hlučíně-Darkovičkách. Ten od roku 2013 spravuje a opravuje Klub vojenské historie a techniky Ostrava.

Ostravsko-opavská operace

  • Vojenská ofenziva sovětské armády trvala od 10. března do 5. května 1945. Cílem bylo proniknout společně s jednotkami 1. československého armádního sboru do československého Slezska a na severní Moravu. Zúčastnilo se jí zhruba 255 tisíc vojáků a zemřelo téměř 24 tisíc z nich. Během dubna bylo postupně nejprve osvobozeno Opavsko (včetně vesnic na Hlučínsku) a Ostrava.
  • Opava, někdejší centrum českého Slezska, byla téměř zcela zničena i kvůli nasazení těžké techniky. Naopak Ostrava byla i kvůli významným průmyslovým podnikům větší destrukce ušetřena.

V lese mezi Kozmicemi, Vřesinou a Hlučínem-Darkovičkami je okolí opevnění nejzajímavější. Asfaltovou cyklostezku střídá lesní pěšina vhodná spíše pro chodce nebo horské kolo, některé zpustlé objekty schovává hustý lesní porost a často tady vypadává signál. 

Modrá turistická značka vás nakonec dovede až k pěchotnímu srubu Signál, kde začíná Naučná stezka po linii československého opevnění vedoucí až k expozičnímu areálu Hlučín-Darkovičky, jenž od roku 1992 patří Slezskému zemskému muzeu.

Areál navštíví ročně v průměru zhruba 10 tisíc návštěvníků. "Návštěvnost akcí, pokud jsou součástí vojensko-historické bitevní rekonstrukce, dosahuje i 15 tisíc lidí na den konání akce," tvrdí tiskový mluvčí muzea David Váhala.

Zářijová akce ukáže unikátní prostory 

Muzeum pořádá každý rok minimálně jednu větší vojensko-historickou akci. "Minulý rok byl výjimečný v tom, že díky připomínce operace Anthropoid a událostí roku 1942 se nám podařilo uspořádat s podporou ministerstva hned několik akcí, výstavních projektů a také doplnit pěchotní srub MO-S 18 "V Oboře" o novou pamětní desku věnovanou hrdinovi protinacistického odboje Jaroslavu Švarcovi," dodává Váhala.

Letos 9. září bude návštěvníkům zpřístupněno celkem šest pěchotních srubů pro komentované prohlídky, zájemci se tak dostanou na místa, která nejsou běžně přístupná. Akce Otevřené bunkry začne v deset ráno a vstupné je zdarma. Každý bunkr má stanoveny časy prohlídek a jejich kapacitu. Většina z nich se nachází právě okolo Darkoviček.

Rekonstrukce celého expozičního areálu začala již v roce 1984 a stále trvá, před dvěma lety byl dokonce uzavřen na celou sezonu. Historici přitom vycházejí z dochované stavební dokumentace. "Rekonstrukce celého expozičního areálu bude trvat ještě velmi dlouhou dobu, jsme limitováni naším omezeným rozpočtem, neboť v současné době muzeum spravuje více než 40 objektů, z nichž drtivá většina potřebuje buď větší či menší rekonstrukci anebo průběžnou údržbu," vysvětluje Váhala.

Například pěchotní srub MO-S 18 Obora byl dříve využíván jako sklad nebezpečných chemických látek a v posledních letech tak byl podroben detailní analýze.

"Tvrzový pěchotní srub MO-S 20 Orel byl za války nejvíce poškozen. Všechny pancéřové prvky byly německou armádou vytrženy, objekt byl zkušebně postřelován a na jaře 1945 se stal pilířem německé obrany. Zajímavostí je, že srub má 26,25 metru hlubokou šachtu, která měla být napojena na další podzemí a plánované objekty. Ustupující německá armáda však odstřelila schodiště v šachtě. V současnosti je šachta vyčištěna od sutě a plánuje se zhotovení schodiště do podzemních prostorů," dodává mluvčí.

Zpřístupnění obou z nich však podle Váhaly závisí na tom, zda muzeum sežene dostatek peněz na dokončení rekonstrukce. 

 

Právě se děje

Další zprávy