'%3e%3ccircle%20fill='url(%23a)'%20cx='12'%20cy='12'%20r='12'/%3e%3ccircle%20fill='url(%23b)'%20cx='12'%20cy='12'%20r='7'/%3e%3ccircle%20fill='url(%23c)'%20cx='12'%20cy='12'%20r='4'/%3e%3c/g%3e%3cg%20transform='translate(1%207)'%3e%3cuse%20fill='%23000'%20filter='url(%23d)'%20xlink:href='%23e'/%3e%3cuse%20fill='%23FFF'%20xlink:href='%23e'/%3e%3c/g%3e%3c/g%3e%3c/svg%3e "Polojasno")
12 ˚C
V asijském podnikatelském prostředí by zřejmě neuspěl, kdyby při zakládání společnosti neměl pracovní zkušenosti s Nepálem. Ty nasbíral krátce po turistických výletech do této himálajské země jako obchoďák v organizaci zabývající se prodejem nepálských výrobků v Česku.
"Čtyři roky jsem s mnoha obchodníky dennodenně spolupracoval, navíc jsem tam co dva měsíce na 14 dní jezdil. Každou zásilku, kterou z Nepálu do Česka posíláte, zajišťuje Cargo. A to má peníze z obchodu, takže vám jeho zástupci vždycky rádi doporučí nějaký další kontakt. O to byly moje začátky snazší," vysvětluje Binder.
Šít v Nepálu a ne v Česku se rozhodl proto, že v zemi podle svých slov našel dobré krejčí, kteří umí stejné věci za méně peněz. "Když jste 20letý student a chcete jet na nějakou dobrodružnou dovolenou, nepůjdete si koupit bundu za 11 tisíc. Radši si peníze ušetříte na měsíční cestování. To byl důvod, proč jsem si vybral Nepál. Samozřejmě je skvělé, že firmy šijí v Česku, zaměstnávají české obyvatele, ať se to děje co nejvíc, ale obchodně bych se v tomto prostředí neprosadil," tvrdí podnikatel.
Spolupráci s Nepálci si pochvaluje. "Jsou hrozně hodní. V jiné firmě jsem kdysi obchodoval i s Bangladéšem a Indií, ale to byl vždycky hrozný boj. Nebylo to hezké vyjednávání. Nepál je úplně jiný. Vyjednávání je s nimi mnohem příjemnější a jednodušší, dokážeme najít kompromis," vysvětluje rozdíly majitel Snow Leopardu s tím, že obchodní vztahy jsou zde také mnohem osobnější.
"Pozvou vás do rodiny na jídlo nebo na čaj. Všechno berou na dlouhodobou spolupráci. Ale jsou velmi chytří obchodníci, neustále předkládají nějaké obchodní nápady. Zároveň ale nejsou vtíraví," pochvaluje si Binder. Přestože jsou podle něj Nepálci důvěryhodní, zároveň český podnikatel uvádí, že to "nejsou Švýcaři".
Dobře ohodnocení pracovníci i pomoc levhartům
"Nepálci se vám výrobky snaží udělat, jak nejlépe dovedou. Na druhou stranu naslibují spoustu věcí, které pak ani nedokážou splnit. Ať už termínově, nebo množstvím. Takže když mi řeknou, že 1. září bude kolekce v Praze, vím, že když dojde 1. října, bude to skvělé," popisuje s nadhledem.
A dodává, že si raději vymýšlí falešné termíny. "Ale už mě taky prohlídli," přiznává se smíchem. Veškeré oblečení, které pro Snow Leopard vzniká, je podle Bindera šito ručně, žádné dva výrobky tak nevypadají stejně.
Jméno značky odkazuje na sněžného levharta, jednu z nejohroženějších kočkovitých šelem na světě, žijící v Himálaji. Binder tak na její záchranu dává pravidelně peníze. "Původně jsme chtěli pomáhat škole na vesnici, odkud pocházel můj někdejší obchodní partner. Ale protože už byla bohatě sponzorována jinou organizací, hledali jsme jinou možnost," popisuje Binder. Jeho peníze tak jdou na pomoc monitorování počtu a kvality života sněžných levhartů a vzdělávání lidí.
Šití oblečení v Asii v posledních letech provází negativní pověst, zejména kvůli špatným pracovním podmínkám zaměstnanců. Podle Bindera se ale jeho dodavatelé o zdraví a pohodu svých zaměstnanců starají. "V továrně, kde moje výrobky šijí, bych klidně pracoval i já. Znám se tam skoro s každým osobně. Přiznávám ale, že mám problém s jejich nepálskými jmény, protože jsou docela složitá a jsou si i dost podobná," říká upřímně.
Několikanásobně lepší plat než nepálský průměr
Na oblečení české značky pracuje v káthmándských továrnách zhruba 40 lidí. "Někteří zaměstnanci jsou tam nastálo a udržují know-how, jiní pracují sezonně jen na drobnějších věcech. Všechno jsou to malé rodinné továrny," říká s tím, že plat jim vystačí na jejich živobytí i podporu ostatních členů rodiny.
"Nejnižší pracovní síla na částečný úvazek, která třeba žehlí nebo odstříhává nitky, u nás bere až trojnásobek průměrného nepálského platu," tvrdí Binder. Průměrný měsíční plat nepálského dělníka je přitom zhruba 1610 korun. Šikovní krejčí, kteří jsou za finální výrobek zodpovědní, si ale mohou vydělat až 33 tisíc korun.
Tomáš Binder (31 let)
- Žije za Prahou.
- Studoval ekologii na České zemědělské univerzitě v Praze.
- Kromě cestování a vlastnímu podnikání rád tráví čas sledováním filmů nebo čtením knih. Má rád horskou turistiku.
- Procestoval několik asijských států.
- Založil a vede firmu s outdoorovým oblečením Snow Leopard.
Pracovní doba v nepálských továrnách, kde se šijí výrobky pro český trh, je od 8 do 17 hodin. "Nejdřív tam chodí lidi, kteří si chtějí přivydělat, na sedmou ráno a zůstávají do šesti večer. Ale když se blíží svátky a potřebují peníze, pracují víc. Když není moc práce, jsou tam míň," tvrdí Binder.
Pracuje se šest dní v týdnu, volno mají zaměstnanci jen v neděli. "Ale mají neomezené pauzy na čaj a taky pauzu na oběd," dodává podnikatel. Spolupracuje celkem se třemi továrnami v hlavním městě Nepálu.
Se svými obchodními partnery komunikuje na dálku přes Viber, WhatsApp a e-mail. Do země se podívá většinou dvakrát ročně, do hor se už ale tak často nedostane. A jak sám přiznává, nikam jinam než do Nepálu poslední roky nejezdí. "Z 90 procent si dělám všechno sám, takže času na to, jet i někam jinam, moc nezbývá. Když je volno, jedu se podívat do Nepálu, jak jim to v továrnách jde," přiznává.
Lepší infrastruktura i záchody
Přesto sleduje velký rozdíl mezi tím, jak vypadal Nepál před osmi lety a jak vypadá dnes. "Když jsem tam byl poprvé, nebyly tam žádné dopravní značky, lidi mohli řídit prakticky opilí, nikdo to nekontroloval. Vládl tam chaos. Teď vás stopne policajt a alespoň se vás zeptá, jestli jste nepili, a pustí vás," popisuje s tím, že se zvedá i úroveň ubytování. "Je tam i víc evropských záchodů," dodává s úsměvem.
Kritizuje však způsob, s jakým turisté nepálské vrcholky v současnosti zdolávají. "Vyjedou nahoru autem, dají si cigáro, vypijí pět piv, udělají si selfíčka a jedou dolů autem. Což je dost šílená představa, ale tohle se taky děje," říká smířeně.
Binder si myslí, že Nepálci jsou za vyšší příliv turistů šťastní, i když to má mnohdy negativní dopad. "Chápu, že to spoustu lidí musí štvát. Ale Nepálci zároveň rádi pomáhají komunitám, ze kterých pocházejí, takže když nějaká rodina vydělá hodně peněz, dá je na školu nebo třeba stavbu nového mostu. Všichni lidi, se kterými jsem spolupracoval, vraceli vydělané peníze do míst, odkud pocházeli, ať už z náboženských, nebo etických důvodů," vypráví. "Můžou tak pomoci lidem v místech, kde se Nepálci mají šanci živit jenom zemědělstvím a práce je tam míň," dodává.
Problém s odpadem a vodou přetrvává
Kriticky ale přiznává, že návštěvnost v určitých obdobích a na určitých místech, například na známém Annapurna Circle, je občas "šílená". "Do Nepálu jsme se snažili jezdit koncem období dešťů, protože tam nebyli skoro žádní lidi. Potkávali jsme během 14 dní stejných deset lidí, takže jsme se pak vždycky pozdravili a třeba si spolu dali něco k jídlu. V jedné chatičce v horách náš třeba bylo pět. A říkali nám, že někdy se jich do té stejné chatky vleze i sto nebo 200," vypráví.
"Upřímně ani nechápu, proč tam lidi v tuhle dobu jezdí, vždyť si to v těch davech ani nemůžou užít," kroutí nevěřícně hlavou.
Český podnikatel si mysli, že silné zemětřesení, které Nepál postihlo v dubnu 2015 a při němž zemřelo osm tisíc lidí, mu paradoxně pomohlo. "Zemřelo spoustu lidí a spousta škod, ale díky tomu se na Nepál upřel zrak celého světa a pomohli mu. Vystavělo se tam spoustu nových domů a jsou v lepší kvalitě. Nepálu to podle mě vcelku pomohlo," popisuje s tím, že Nepálci jsou psychicky velmi odolní při podobných katastrofách.
Velkým problémem v zemi však, podobně jako v jiných asijských státech, zůstává špatné nakládání s odpadem či nedostatek pitné vody.
"V Nepálu nemají klasickou vodovodní síť, takže pitná voda se rozváží v barelech. A užitkovou vodu na sprchování a oplachování nádobí mají na střeše. Hrozně často ale kupují PET lahve. Každý vypije jednu dvě denně. A to je zlo. Bojují s tím tak, že v centru Káthmándú zakážou používání igelitových sáčků, ale když se děje tohle, tak to rozhodně nestačí," popisuje Binder s tím, že odpadky se běžně povalují na zemi a lidi je v noci pálí.
Na druhou stranu tvrdí, že situace se během osmi let obrací k lepšímu. "Taky to může být ale jenom tím, že se to jenom neprojevuje v Káthmándú," přemýšlí Binder.
A co má na Nepálu úplně nejraději? Kromě jídla také specifickou vůni. "Nepál mám spojený se zvláštní vůní - kombinace smradu a vonných tyčinek. Vonné tyčinky mám prostě rád a k Nepálu patří," říká. Všem budoucím návštěvníkům by tak doporučil, aby nezapomněli ochutnat směs dal bhat a momo knedlíčky.
V případě, že někoho láká horský trek v nepálských horách bez davů lidí, radí Binder jet na přelomu srpna a září. Doporučuje taky zjistit si předem kurzy ve směnárně nebo přibližné ceny a jak jinak - počasí.
