Jakmile jsem někomu řekla, že jedu do Marseille, začal mi posílat fotky hořících aut nebo články o zuřících válkách drogových gangů. "To město je ztracený," říkala prý po návštěvě Marseille jedna respondentka mému kolegovi. Nadšení z nákupu levných letenek lehce opadlo. Ani zprávy zahraničních médií o druhém největším městě Francie nevyznívaly příliš pozitivně.
Když jsem ale vystoupila z letiště a nadechla se typické vůně středomořského podnebí, obavy mě téměř opustily. Přesně pro tohle jsem tam letěla. Když jsem nastupovala na vlak, který mířil do centra Marseille, nabídla jsem jedné elegantně vyhlížející babičce, že jí pomohu naložit kufr do vlaku. Šly jsme do stejného kupé, a tak jsme si začaly anglicky povídat. Zjistila jsem, že bydlí taky někde u moře a že se právě stejným letadlem vrátila z výletu do Prahy. Metropoli nám pochválila a řekla, že by se tam ještě někdy vrátila.
Ptala jsem se jí, jaká místa navštívila a jestli ochutnala nějaké české jídlo. Měla prý guláš a trdelník. Neodpustila jsem si poznámku, že ta sladká kynutá spirála není tak úplně tradičně česká. Sympatická přibližně osmdesátnice mi na oplátku poradila jedno místo, které je prý hezké. Vyslovila ho ale bohužel ve francouzštině, a tak jsem jen pokývala hlavou a poděkovala. V tomhle jazyce umím říct jen "ano, ne a děkuji".
Pak mě napadlo zeptat se na bezpečnost Marseille. Vitální žena se na chvíli zamyslela, a pak řekla, abych si ve Starém přístavu dávala pozor na kabelku. Došlo mi, že to samé bych jí poradila, kdyby se znovu chystala k nám na Staroměstské náměstí. Zřejmě to s tím nebezpečím nebude tak horké, pomyslela jsem si.
"Potetovaná" Marseille
Po výstupu z vlakového nádraží jsem se konečně mohla přesvědčit na vlastní oči. Marseille je zkrátka hodně "potetovaná" graffiti. Barevné čmáranice se mísí s typickou estetikou francouzského jihu, která je nejvíc patrná ve staré čtvrti Le Panier.
Historie téhle části města sahá až do antických dob a dnes je plná uměleckých galerií, malých obchodů s řemeslnými výrobky a kaváren. Součástí čtvrti Le Panier je také katedrála La Major a blízká promenáda u muzea Mucem. Jeho brány se otevřely v roce 2013, kdy se Marseille stalo Evropským hlavním městem kultury. Muzeum se věnuje historii a kultuře evropských a středomořských civilizací a samo o sobě je architektonicky působivé.
Mucem je pomocí moderní lávky propojené s pevností Saint-Jean. Stavba ze 17. století je strategicky umístěná u vchodu do starého přístavu Marseille a po staletí sloužila jako vojenská obrana města. Dnes je pevnost integrální součástí muzea a je přístupná veřejnosti. Návštěvníci se tak mohou procházet starými kamennými chodbami pevnosti, obdivovat středověkou architekturu a užívat si krásné zahrady a panoramatické výhledy na přístav.
Po celé délce přístavu je rušno. Z restaurací se line vůně proslulé rybí polévky bouillabaisse, která se střídá s vůní z krámků s ještě proslulejším marseillským mýdlem. Výhled tu a tam blokují obří výletní lodě, které nejsou mezi místními zrovna oblíbené. V blízkém Starém přístavu, který zmiňovala i babička z vlaku, bývá opravdu hodně velká koncentrace turistů.
Když ale člověka davy omrzí, může vyrazit prozkoumat krásy Provence nebo popojet místní MHD na rozsáhlé pláže v lokalitě Plages du Prado. Z nich je to už na dohled do oblíbeného národního parku Calanques.
Mýtus o problémech na každém rohu
Ale pojďme ještě na chvíli zpátky do centra. Nad městem se tyčí ikonická bazilika Notre-Dame de la Garde. Exteriér náboženské památky zdobí pozlacená socha Panny Marie s Ježíškem, kterou místní považují za ochránkyni města. Udýchaní turisté šplhávají k bazilice do prudkého kopce, aby si užili výhled na město. Já tenhle zážitek vynechávám, stačí mi pohled z dálky a také působivá fotka baziliky na obalu knihy vystavené v muzeu. Jejím autorem je fotograf František Zvardoň, který v roce 1985 emigroval do Francie, kde se prosadil a žije dodnes.
Marseille je domovem největšího komerčního přístavu ve Francii a jednoho z největších ve Středomoří. Je to významné centrum pro obchod a dopravu. V průběhu let se zde usadili lidé z různých částí světa, což přispělo k jeho bohaté kulturní a také ekonomické rozmanitosti. Samozřejmě, ve městě člověk potká spoustu bezdomovců, kteří si ustelou v jakémkoliv výklenku, klidně i na rušné třídě La Canebière. Podobnou situaci ale zažijete i v Paříži.
Podle nedávné zprávy Evropské komise je navíc Marseille po Palermu a Římu nejšpinavějším městem v Evropě. Nelze popřít, že některé čtvrti rozlehlé Marseille opravdu asi není radno navštěvovat, turisté se ale nemusí obávat, že by přiletěli do města na pokraji apokalypsy.
"Na rozdíl od všeobecného přesvědčení a špatné pověsti města není procházka po Marseille o nic riskantnější než procházka po Paříži, Barceloně, Římě nebo jiných velkých evropských metropolích. Že se člověk může dostat do problémů na každém rohu, je mýtus a vůbec neodpovídá realitě na místě," píše se na místním blogu s názvem Made in Marseille.
Z nejstaršího francouzského města tak odjíždím, jak jsem přijela, snad jen o pár eur lehčí. Ceny za jídlo a ubytování jsou tu citelně vyšší než u nás. Odlétám zpět s pocitem, že člověk má být sice ostražitý, ale neměl by se bát předem. Marseille stojí za návštěvu.
