Welzl opustil své rodiště již v šestnácti letech a vydal se pěšky přes Vídeň a Janov, aby prošel celý Balkán. Poté se vrátil do Zábřehu, aby si zde odbyl povinnou vojenskou službu, ale krátce nato odjel do Hamburku, kde pracoval na zámořském parníku jako topič, strojník a pomocník v kuchyni. Není proto náhodou, že jeho socha od Stanislava Lacha stojí již řadu let před nádražní budovou stanice Zábřeh na Moravě. Na místě, kde pro mnoho zábřežských obyvatel začínají a končí všechny cesty.