Sportovně založená Hanka si vzala za cíl projít Stezku Českem. Dva tisíce kilometrů dlouhá trasa vede od nejzápadnějšího bodu země k nejvýchodnějšímu. Když se blížila k závěru její severní části, byla už těhotná. Plánovala ji ale dokončit později a do karet jí hrálo, že jižní trasa je považována za jednodušší. Nejsou na ní takové kopce a velká část trasy vede po zpevněných cestách. Pro adrenalinové nadšence je tedy o něco méně atraktivní.
Stezku s kočárkem původně plánovala zdolat během jedné výpravy. Připravovala se, balila, ale věděla, že rozhodující bude, jak bude cestu snášet její syn. "Bylo mi jasné, že když bude pořád brečet a nebude spokojený, tak jedu domů a není o čem diskutovat," připouští mladá maminka, která musela na stezku vyrazit s kočárkem i proto, že její Ben nechtěl být v nosítku. Naložený kočárek je na rovině výhoda, do kopce a v horším terénu se však může stát prokletím.
Po prvním týdnu bylo jasné, že všichni členové výpravy nemají s režimem na cestách problém. "Věděli jsme, kdy je třeba dát pauzu, rozložit deku a trochu si s malým pohrát. Nejvíc kilometrů jsme ušli, když spal v kočárku," popisuje Hanka prvních deset dní, kdy s partnerem a synem nachodili asi 660 kilometrů a společně zvládli náročný přechod Beskyd, Javorníků i část Bílých Karpat. Partner se pak odpojil, a tak se synem pokračovali sami. Na pár dní se k ní přidal kamarád, a tak měla alespoň parťáka, se kterým mohla konverzovat.
Lidé jí psali, že syna týrá
V nejjižnějším bodě stezky pak musela cestu přerušit. Paradoxně se tak ale rozhodla kvůli svým bolestem paty, ne kvůli synovi. Pauza trvala tři měsíce. Když se Hanka uzdravila, pokračovala se synem sama. Partner se přidával jen o víkendech. "Je to jako nést bagáž ještě parťákovi," popisuje situaci, kdy už byla na trase jen s malým Benem.
Hanka je energická, běhá a má hodně nachozeno. Pohyb ji nabíjí a ráda zdolává výzvy. Na sociálních sítích to ale od některých lidí schytávala. Lidé jí psali, že syna týrá, protože musí být celý den v kočárku. "Jenže se mnou na té cestě nikdo nebyl. Nikdo neviděl, jak to funguje. Nebylo to tak, že bych ho na cestě vláčela celý den," zdůrazňuje. V reálu se se špatnými reakcemi nesetkávala, lidé jí spíše fandili.
"Jenom když jsem přišla do většího města, do Hodonína, tak se na mě někteří lidé divně dívali. Na jednu stranu to chápu, člověk je pět dní bez sprchy, nabalený a špinavý. Trochu jsem se bála, aby na mě nezavolali sociálku," směje se Hanka.
Strašidelná část Stezky Českem
Leckoho jistě napadne, jestli nemá taková maminka s malým dítětem v lese strach. Hanka dřív ze spaní ve stanu velkou radost neměla. S příchodem miminka ale strach odpadl, lépe řečeno se proměnil ve strach, aby dítě bylo v pořádku. "Čím déle je člověk venku v přírodě, tím víc se pak bojí spíš lidí a měst než lesa, kde v noci slyší jenom zvířata, která se zase bojí vás," poznamenává.
Trochu nepříjemně se cestovatelka cítila jen v opuštěném pohraničí Českého lesa. "Z tamních informačních tabulí se dozvíte, že tudy šly za války pochody smrti, a to člověku nepřidá. Tam se mi nespalo úplně nejlíp. Navíc tam ani není tolik možností ubytování a doplnění zásob. S tím je třeba také počítat a mít zásoby alespoň na pár dní dopředu," říká Hanka s tím, že dneska už si člověk může také nějaké zásoby objednat do zásilkových boxů v místě, kam zrovna směřuje.
Na Šumavě se mladá žena bála spíše toho, že bude s miminkem v noci na vyhrazených nouzových nocovištích budit ostatní. Sama si chodí do přírody spíš odpočinout. I na nocování venku se ale předem připravila. Stan je pro dítě úplně nové prostředí, takže ho s ním nejdřív seznámila a před cestou ho rozbalila v obýváku, aby si na něj dítě zvyklo.
Lepší než domácí rutina
"Na cestě jsme byli parťáci, kteří jsou na sebe napojení a pořád spolu musí komunikovat. Není to jako domácí rutina, kdy člověk dítě někam posadí a jde zapnout pračku nebo uvařit oběd," srovnává Hanka. Dalším dobrodružným maminkám radí, aby nedávaly na okolí a prostě si samy zjistily, jestli to na cestách s malým dítětem půjde, nebo ne.
Pro začátek doporučuje úseky Český les, Dolnomoravský úval, Českou Kanadu nebo Novohradské hory. Na severní trase zase Krušné hory, kde se jde většinou asfaltovými cestami, které jsou pro kočárek ideální. Pokud se někdo vydá jen s nosítkem nebo krosnou na zádech, záleží už jen na tom, v jaké je fyzické kondici.
Těžko by asi člověk čekal, že Hanka s rodinou zůstane u jednoho dobrodružství. A taky že už se chystá další. Koupili dodávku a plánují ve třech vyrazit na sever.
