Otjivakuanda, severozápadní Namibie. Tonda Růžek popisuje setkání se skupinou: "Zastavím po několika hodinách jízdy, abych se trochu protáhnul. Něco se zašustí v houští. Hned myslím na šelmy. Lev ani levhart by tady neměli co dělat. Moc se mi nechce, ale přikrčím se, že to jdu prozkoumat. Schovává se tam pár dětí, co vystřelí, hned jak zjistí, že je vidím. Nakonec jsem strávil s jejich "rodinou či částí vesnice celé odpoledne. Nerozuměli jsme si ani slovo, ale vzpomínka nám zůstane všem."
