Oldřichovy první záběry patřily krajině. Všechno se ale změnilo, když jednou pozdě večer dorazil s rodiči na chalupu v Českém Švýcarsku. "Byla úplně jasná noc a já jsem tehdy poprvé vyfotil zrcadlovkou Mléčnou dráhu - a to mě dostalo," vzpomíná. "Fascinovalo mě, že ty hvězdy jsou tak strašně daleko a já je přitom dokážu zachytit."
Jen jasná obloha nestačí
Od té doby se přístroj stal nedílnou součástí jeho života, bere ho s sebou dokonce i na dovolenou. "Poslední roky si místo plavek balím foťák a objektivy," říká s úsměvem. Když plánuje cestu do zahraničí, chystá se i měsíce dopředu, na focení po Česku - nejradši vyráží do Manětína nebo na Šumavu - mu stačí pár dní.
"Podívám se na GoogleMaps, jestli jsou v blízkosti nějaké zajímavé objekty nebo stromy, s čím bych mohl noční oblohu nakomponovat. Ono je strašně důležité se v té astrofotografii trochu odlišit," vysvětluje. Prohlíží také předpovědní modely, roli při focení totiž hraje i kvalita ovzduší. "Kvůli velkému množství vlhkosti, aerosolů a pevných částic ve vzduchu je obloha šedivá a hvězdy tak nevyniknou."
Jakmile Oldřich dorazí na místo a začne fotit, čas pro něj přestane existovat. "Do sluchátek si pustím hudbu nebo si povídám sám pro sebe. Zní to sice zvláštně, ale pomáhá mi to lépe se soustředit a odfiltrovat ruchy okolí," vysvětluje. Postupně se propracoval od jednoduchých krajinářských záběrů ke složitým panoramatickým kompozicím. "Trvalo asi tři čtyři roky, než jsem se dostal na dnešní úroveň," říká s tím, že je potřeba si to "vysedět". "Každá jasná noc, kterou strávíte venku, se počítá. Vždycky vám to jenom něco přidá, nic vám to neubere."
Snímek Jizerky vyhrál
Ačkoli je mu teprve sedmnáct, jeho snímky už získaly řadu ocenění. Největší úspěch přitom přišel teprve nedávno, a to když v mezinárodní soutěž DarkSky International získal první místo v kategorii Mladí astrofotografové s fotkou z Jizerky. "To mě hodně překvapilo, poslal jsem tam totiž i fotky z Tenerife a oni mi napsali, že se jim strašně líbí právě ta z Česka, kterou já osobně považuju spíš za takovou průměrnou," říká. "Dnes bych ji udělal trochu jinak. Pořád na ní vidím chyby," nešetří Oldřich sebekritikou a přibližuje, jak vítězný snímek vznikal. "Byla hodně studená květnová noc, měl jsem na sobě jen mikinu a tepláky a málem jsem tam zmrznul," směje se.
Cvaknutím spouště to nekončí. Nemalý čas vezme i zpracování fotek. "Ty jednodušší stačí nahrát do počítače, pohrát si s kontrastem, jasností a je hotovo. Ale panoramatické snímky zaberou klidně tři čtyři hodiny. Fotky se skládají jako puzzle, snímek po snímku. Často se to musí dělat manuálně a to je opravdu bolest. Ten výsledek za to ale stojí," říká.
Za úplným zatměním Slunce
Jeho největším snem je vyfotit úplné zatmění Slunce. "To je podle mě jeden z nejhezčích úkazů, který tady na planetě můžeme spatřit. Máme obrovské štěstí, že po dlouhé době bude příští rok, konkrétně 12. srpna, vidět i ve Španělsku," říká. Když budete mít trochu štěstí, potkáte ho tam, protože tam rozhodně nechce chybět.
"Snad bude hezké počasí a všechno se povede," doufá. Ještě předtím ale vyráží na Kanárské ostrovy, konkrétně na ostrov La Palma, kde se v prosinci pokusí vyfotit meteorický roj Geminidy. A už ve středu 17. září ho čeká jeho úplně první přednáška. "Ve hvězdárně v pražských Ďáblicích budu vyprávět o své fotografické výpravě na Tenerife a přiblížím, jak moje snímky vznikají. Tak snad bude plný sál," přeje si závěrem.
