Češi si stěžují na hlouposti, říká uprchlice z Banja Luky

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
17. 2. 2015 9:00
Gordana Momičová prožila dva a půl roku hrůzy na sídlišti v bosenské Banja Luce. "Češi naříkají, když dvě hodiny nejde proud nebo televizní signál," nechápe naši mentalitu vitální seniorka.
Gordana Momičová.
Gordana Momičová. | Foto: Zuzana Hronová

Liberec - Pochází z katolické rodiny, maminka se vdala za Srba. Gordana Momičová (68) je tudíž pravoslavná. Narodila se v Bosně, vyrůstala v Chorvatsku, na vysokou školu se vrátila do Bosny, už zde zůstala a vdala se tu za Srba.

Pracovala jako učitelka, poté jako bankovní úřednice. Žila sama se synem v paneláku na sídlišti v Banja Luce. Tam je také zastihla válka.

"Neměli jsme elektřinu. Plyn jsem neměla, na co bych měla v paneláku plyn, když jsem měla elektřinu? Na vesnici měli lidé oheň, my jsme neměli absolutně nic."

Jedna plynová bomba stála 100 marek, dnešních 50 eur. Navíc člověk neměl jistotu, jestli v kupované bombě nějaký plyn je.

Seriál "Život začíná v sedmdesáti"

Atleti - veteráni - senioři

Článek je součástí velkého seriálu Aktuálně.cz "Život začíná v sedmdesáti". V něm vám představujeme pětasedmdesátileté dřevorubce či baletky, osmdesátileté spisovatelky a atletky, pětaosmdesátileté vědce nebo operní pěvce, zkrátka aktivní seniory, kteří zapomněli stárnout. Seriál se snaží rozbít zažitý stereotyp pasivního a rezignovaného důchodce.

"Svítila jsem tak, že jsem do konzervičky nalila slivovici a zažehla, popřípadě jsme zapalovali hadr namočený v oleji."

Synovi pomohla uprchnout do České republiky. Ona v banjaluckém paneláku dva a půl roku živořila.

"Když přestala jít elektřina, zastavily se samozřejmě i výtahy a senioři ve vyšších patrech umírali jako mouchy. Nemohli si ani dojít ven pro základní potraviny."

Musela jsem uprchnout. Neměla jsem už z čeho žít

Nakonec musela i ona odejít. "Už jsem neměla z čeho žít. Úspory došly, práci jsem neměla, platy, důchody, nic nefungovalo."

Uprchla v létě jen s několika letními věcmi v tašce.

"Nemohla jsem si vzít s sebou kabát nebo něco takového. Bylo by poznat, že odcházím. Zastavili by mě a zastřelili, nikdo se neptal, kdo je, co je. Můj poslední pohled na místo, kde jsem žila, byla spálená a rozstřílená země."

Po dramatickém útěku se dostala do uprchlického tábora u Rakovníka. Syn si mezitím našel práci sanitáře. Gordana si našla několik pracovních míst, kde uklízela.

"Se synem jsme si vždy hledali dvě práce najednou, abychom vyšli. Známí nám půjčili k bydlení suterénní místnost, platili jsme jen energie. Jakž takž to konečně začalo jít," vypráví Gordana a pak se odmlčí.

Sotva se jim začalo trochu dařit, přišla další rána. Syn těžce onemocněl a v roce 2002 zemřel.

O rok později ji čekal další šok. Když se poprvé vrátila do svého bytu v Banja Luce, zjistila, jak její byt zničila nájemkyně, která se tam po ní nastěhovala. Byt upravila a prodala. Zdrcujícím dojmem na ni také působily informace, kolik jejích bývalých žáků bylo ve válce zabito.

Čechům nejde dvě hodiny televize a už jsou zoufalí

"Mně vždycky vstávají vlasy na hlavě, když slyším, na co všechno si jsou Češi schopní stěžovat: 'Dvě hodiny nám nešla elektřina, no představte si to! Vypadával signál televize, nemohl jsem sledovat rozkoukaný seriál, hrůza!!' My byli dva a půl roku až na výjimky bez proudu, a tedy bez světla, teplého jídla, bez jakékoliv energie."

Paní Momičová v libereckém seniorském klubu Pohoda. "Doma jsem tady v Česku. Mezi Čechy jsem si našla spoustu kamarádů."
Paní Momičová v libereckém seniorském klubu Pohoda. "Doma jsem tady v Česku. Mezi Čechy jsem si našla spoustu kamarádů." | Foto: Zuzana Hronová

Nový domov a spoustu nových přátel našla v Liberci. Navštěvuje Komunitní centrum Kontakt a účastní se nejrůznějších aktivit. "Navštěvuji v Kontaktu dva kluby a doma vyšívám gobelíny. A také pěstuji květiny. Já kdybych zasadila hrábě, tak mi vyrostou."

Na dotaz, kde bere tolik síly a energie stále začínat znovu a znovu a přijímat s takovou odvahou další a další rány osudu a zůstat takto vitální, odpovídá, že se řídí tibetským moudrem:

"Jestli problém má řešení, tak proč se starat? A jestli nemá řešení, tak starosti nepomůžou. A podle toho se snažím žít."

Její přání je prosté: Konečně začít v klidu žít, bez strachu a existenčních problémů. První krok se paní Gordaně Momičové podařil. Po dlouhých dvaceti letech konečně dostala české občanství.

Motto našeho seriálu o výjimečných seniorech "Život začíná v sedmdesáti!" dostává u paní Momičové nový rozměr.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Nové radní České televize poslanci nezvolili. Není jasné, kdy se k volbě znovu dostanou

Sněmovna v úterý čtveřici členů Rady České televize nevolila. Předseda opozičního klubu lidovců Jan Bartošek si po zhruba půlhodinové debatě k výběru televizních radních vzal přestávku do konce jednacího dne, poslanci se opět sejdou ve středu. Kdy bude výběr členů rady pokračovat, není jasné.

K odkladu volby vyzývá část opozice i Senát. Mezi adepty jsou i lidé, kteří podle kritiků představují ohrožení nezávislosti veřejnoprávní televize. Pirát Tomáš Martínek dnes neprosadil návrh, aby výběr pokračoval až potom, co sněmovní volební výbor posoudí výtky senátní mediální komise. Bartošek zase chtěl, aby se výbor zabýval zákonností postupu nynější členky televizní rady Hany Lipovské.

Zdroj: ČTK
Další zprávy