Andreo, proč jste si vybrala zrovna Ameriku?
Typické USA mne nikdy nelákaly, ale když jsem se rozhodovala pro měsíční jazykový pobyt, volila jsem strategicky zajímavé místo. Byla jsem v San Diegu, což je hned na hranici s Mexikem. Je to taková příjemná Amerika s trochou španělského a mexického vlivu. Zároveň to není tak obrovské město, aby vás pohltilo. Cítila jsem se tam příjemně.
A neučíte se náhodou angličtinu, abyste dobyla Hollywood?
V jistém ohledu jsem někdy skutečně naivní, ale ne až tak, abych chtěla dobýt Hollywood. Není to můj životní cíl. Neláká mě to. Čím víc cestuju, tím víc si uvědomuju, že je úplně jedno, kde jste nebo „jak daleko“ jste to dotáhli. Důležití jste vy jako bytost. Proto moc neprahnu po mega úspěchu. To ale neznamená, že nemám cíle.
Kam jste se všude podívala?
V rámci toho, že jsem měla každý den školu, tak jsem moc necestovala. Byla jsem ale v Las Vegas, a to jen z důvodu, abych viděla Grand Canyon. Las Vegas je na mě moc velký mamon a blud. Grand Canyon je absolutní opak. Je to nádherné, letěli jsme nad ním vrtulníkem a taky jsme tam na půl hodiny přistáli. Je to jedno z míst na světě, kde si uvědomíte, jak velkou sílu má Země.
Každý cestovatel má svoje talismany. Co nesmí nikdy chybět v cestovní tašce vám?
Nějaká moje velká oblíbená šála. Sluchátka a dobrá hudba, oblíbená vůně, kreditní karta, telefon, foťák s náhradní dobitou baterkou. To je základ, kdyby cokoliv (smích). Nikdy s sebou netahám moc věcí, ve výsledku stejně zjistíte, že toho tolik nepotřebujete.
Vaše zážitky jste popsala v jednom cestovatelském blogu. Co vás vedlo k blogování?
Domluvili jsme se tak s jazykovou školou. Chtěli jsme najít nějakou rozumnou cestu prezentace, která by měla smysl. Trochu jsem se obávala psaní, ale díky fotkám jsem se vždy měla o co opřít. Takže je to takový obrázkový blog.
A nevyměníte herectví za blogování?
Neplánuju v tom pokračovat, teď je toho skutečně hodně a tak nějak si myslím, že to nemá cenu. Je to velmi zajímavá forma předání informací a někteří blogeři jsou skutečně skvělí. Ale to není moje cesta. Budu se věnovat jiným věcem.
Zřejmě myslíte focení, které milujete. Dokázala byste kvůli němu obětovat i hereckou kariéru?
Nenazvala bych to obětí. Byla by to volba zvolit si něco, co mě naplňuje víc. Momentálně je to ale v rovnováze a tak je to správně. Uvidíme, jak se oba směry budou vyvíjet, herectví mě pořád baví, živí mě, zároveň mě ale naplňuje fotografie, a to se přece nevylučuje.
Můj umělecký život je v pořádku, nemám pocit, že bych žila v nějaké špíně. Jak to mají ostatní, je jejich problém.
A jaké to pro vás je být na druhé straně, tedy stát před objektivem?
Normální. Už to nějak neprožívám. Někdy je to příjemnější, někdy méně. Také to závisí na tom, co fotíte a s kým. Vnímám to spíš jako součást své práce. A také do toho nikomu nekecám.
Prý si moc nevěříte. To asi není pro herečku zrovna dobrá vlastnost.
Učím se uvěřit v sebe sama, myslím, že jsem na dobré cestě. Mně stačí, když dospěju k zdravému sebevědomí. To není vlastně dobrá vlastnost pro nikoho. Všichni bychom si měli věřit, jak jinak v nás můžou věřit ostatní?
V showbyznysu je velká konkurence. Setkala jste se za tu dobu s nějakou rivalitou?
Rivalita je vždy zahalená růžovým závojem. Je to v pořádku, když nás zdravá rivalita nutí zlepšovat a zdokonalovat se. Lidstvu je to přirozené. Upřímně se to snažím vypouštět a nebrat věci osobně. A ani se o to, jak mě vnímají ostatní, moc nezajímám. Konkurence je normální, všichni máme ego.
Umělecký svět nebývá zrovna nejvstřícnější prostředí. Vnímáte to stejně, navíc když jste věřící?
Nevím, proč mají lidi pocit, že umělecký svět a víra nejdou dohromady. Všichni žijeme v nějakém tom svém světě, někdo ve škole, jiný zase v kanceláři, na stavbě, v politice anebo teda v umění. Je to takové, jaké si to vytvoříme, můj umělecký život je v pořádku, nemám pocit, že bych žila v nějaké špíně. Jak to mají ostatní, je jejich problém.
Kde se vzal váš vztah k víře?
Jsem pokřtěná. To znamená, že jsem dostala možnost být věřící a já to přijala. Nejsem ortodoxní, jak to někdo nazývá. Věřím prostě v Boha, to znamená ve vyšší moc. Věřím, že má tady s námi záměr a důvěřuju mu.
Jste dobrodružná povaha. Co vám kromě cestování rozproudí krev v žilách?
Před pár lety jsem absolvovala skok padákem, byl to velký zážitek. To jsou okamžiky, které člověk musí zažít. Je to nepřenositelné. Mně to pomohlo odpoutat se od země. A když jsem zkusila poprvé potápění na Velkém bariérovém útesu v Austrálii, měla jsem pocit, že jsem se ocitla v novém vesmíru. Oceán je pro mě něco nepopsatelného.
A je něco, do čeho byste rozhodně nešla?
Bungee jumping. Přijde mi to až příliš šokující. Padák si užijete, potápění také, ale „jump“ je takový šok, že se toho bojím.
Někdy může být adrenalinem i natáčení. Vy jste letos natočila hned dvě komedie, a to Jak se zbavit nevěsty a Celebrity s.r.o. Která role vám byla bližší?
Každou roli se snažím mít ráda, je jedno, jestli je velká, nebo malá. Vždy mě potěší, když se mimo natáčení televizního seriálu objeví i film.
V kinech momentálně běží právě komedie Celebrity s.r.o. Nakolik se jeho filmové ztvárnění liší od reality?
Hraju tam mladou herečku, která neumí dobře hrát, ale má dobrý rating neboli hodnocení. Je to poměrně malá role. Celkově je to vtipná komedie ze zákulisí nekonečných televizních seriálů. Samozřejmě je to trošku komediálně přitáhlé za vlasy. Základ je ale téměř shodný s realitou. Mediální a televizní svět je docela vtipný i v realitě.
