Rozhovor - Moderátorské duo Těžkej Pokondr vyzpovídalo u příležitosti uvedení muzikálu Fantom opery hudebního producenta Františka Janečka, který shodou okolností oslavil sedmdesáté narozeniny.
Musíme začít oslavně. Máme to rádi. My vám dodatečně musíme popřát všechno nejlepší k vašim sedmdesátinám. Měl jste vůbec čas je pořádně oslavit?
Upřímně, neměl. Protože nějak náhodně se setkaly ty termíny, tedy premiéry a datum mého narození. Potkaly se během dvou dnů. Musím k tomu ale říct malou historku. Já jsem se narodil těsně před půlnocí třináctého (září). Jak mi vyprávěla maminka, tak paní matrikářka uznala, že vlastně už to nestojí za to a dala to na čtrnáctého. Takže datum mého oficiálního narození je čtrnáctého. A musím vám říct, že jsem v té branži zhruba 48 let. A protože je ta práce velmi dynamická a rychlá, tak než jsem se stačil otočit, tak je mi sedum… desát (smích).
Pracovně musíme začít u muzikálu Fantom opery, který jste nedávno uvedl v GoJa Music Hall. Kdy vás poprvé napadlo, že byste Fantoma přivezl?
Tak to už je víc jak 10 let. Celá řada jednání proběhla v Londýně. Dokonce mi nejdříve nabízeli Kočky a v té době točili film. Vždycky to bylo nějaké složité. Toho Fantoma já jsem viděl po světě mnohokrát a samozřejmě každé to představení není úplná kuchařka. Vnímání divadla po celém světě je malinko odlišné. Jinak hrají divadlo Angličani, jinak ho hrají Rusové. Ten sen jsem nosil v sobě velmi dlouho a to vyjednávání bylo složité. Mohu říct také jednu věc, že samozřejmě kromě toho, že jsem měl výhodu proti jiným producentům, že jsem v minulosti uvedl Les Misérables a Miss Saigon, to znamená další dvě klasiky.
Podle jakého kritéria jste vybíral hlavní role?
Držel jsem se jedné zásady. Ať známí nebo neznámí, jediný ukazatel je výkon. A domnívám se, že obsazení je povedené. Koneckonců, i Angličané to potvrdili. Měl jsem radost z toho, že jsem objevil zpěváky a zpěvačky, namátkou třeba Míšu Gemrotovou nebo Moniku Sommerovou, které to zpívají úžasně. Sklízejí každé představení standing ovation. Také třeba Radima Schwaba, který dělá Fantoma senzačně. Nebo u Raoula bych rád jmenoval Bohuše Matuše, se kterým jsem neměl vždycky nejpozitivnější zkušenosti, protože to je kluk, který občas “vyváděl“, a se mnou vyvádět nejde. Tak jsem mu řekl: „Máš tady jedinečnou příležitost“, a musím říct, že tolik disciplíny, která se v něm projevila - no úžasné. Tak on se trápil tím, že je plešatý, tak jsme mu koupili pěknou paruku a vypadá výborně (smích).
Jak probíhal odchod z postu manažera a nejbližšího spolupracovníka Karla Gotta?
Poměrně snadno a lehce. Tak, že jsme si řekli, že se máme rádi a že on půjde vpravo a já půjdu vlevo. Nehledejte tam žádné bitvy ani podtexty, protože tam prostě nejsou. Já ho mám rád dodnes a budu ho mít rád na věky věků.
