Malý sál v pražském klubu Rock Café na Národní třídě se pomalu zaplňuje. Řada věřících přichází v páru, ale někteří s přáteli nebo sami. Věkový průměr příchozích je, na rozdíl od běžného kostela, spíše nižší. Evangelické duo Pastoral Brothers večer začíná otázkou, kdo si co objednal na baru, a hosté jejich nového projektu Nekostel vyplňují odpovědi ve sdílené prezentaci, která se promítá na plátno. Většina přišla s pivem nebo vínem, ale najdou se i tací, kteří duchovní večer započali panákem vodky.
"Držíme se představy, že Ježíš chodil na hostiny a tam si povídal s lidmi nebo navštěvoval svatby a tam dělal zázraky. A to určitě nebylo jenom s kofolou," vysvětluje evangelický farář Karel Müller, proč si se svým kolegou Jakubem Malým myslí, že pivo může být součástí spirituálního zážitku. "My nemíříme tak vysoko, že bychom dělali zázraky, ale chceme s lidmi trávit čas v jejich přirozeném prostředí, s pivem nebo vínem, a ukázat jim, že duchovní přesah nemusí být jen v gotické katedrále, že se to může dít i v rockovém klubu,“ říká Müller.
Kostelní hudbu z varhan tu supluje folkový hudebník Jakub Čermák vystupující pod přezdívkou Cermaque, který dělá pravidelná intermezza mezi rozpravami dvou farářů. Muzikant se ve svých temných skladbách často obrací k Bohu, věřící ale není. A tak je prý rád, že se mohl na jeden večer stát součástí Nekostela. Žertuje, že se jeho zasmušilé a litanické texty k dvojici duchovních šprýmařů moc nehodí.
Pastoral Brothers se rozhodli, že každou z experimentálních bohoslužeb doprovodí hudebník ze současné tuzemské scény, který je osobně oslovuje. Když totiž farářské duo zjišťovalo od svých fanoušků, proč nechodí do kostela, byla to právě hudba v českých kostelech, kterou někteří věřící označili za nesnesitelnou. "Ty písničky jsou fakt problém, nesrozumitelný, nedávám," napsal jim jeden z respondentů. A Müller s Malým slibují, že kostelní šlágry se v Rock Café hrát nebudou.
Posedět v klubu s pivem, poslechnout si faráře
Čtvrtina fanoušků Pastoral Brothers dále v interním dotazníku odpověděla, že sice věří v Boha, ale že z různých důvodů nenavštěvuje žádnou církev. Podle farářů je to důkaz o tom, že Češi mají zájem o duchovno a křesťanský výklad nejrůznějších problémů, ale kostely jsou jim často cizí. "Nás ty chladné zdi také trochu mrazí," říká Müller. "Chceme experimentovat, hrát si s liturgií, nově formulovat obsahy, které jsou staré již dva tisíce let, a uvést je do nového prostředí," dodává.
Krom toho jsou bohoslužby otevřené pro kohokoliv od věřícího po nepokřtěného ateistu, který byl v kostele maximálně o Vánocích na půlnoční. V Nekostele totiž naprosto odpadá pocit, že se bude příchozí cítit nepatřičně. "Do Nekostela by měli přijít právě i ti lidé, kteří nikdy nebyli na mši nebo nejsou pokřtění. Nevypadá to totiž jako klasická bohoslužba. Budete mít pocit, že jste v klubu na stand-upu a posloucháte něco zajímavého, co má křesťanský obsah nebo se pojí s křesťanskými hodnotami. Rozhodně se nedostanete do situace, kdy nebudete vědět, co máte dělat. Posedíte si prostě v klubu s pivem a poslechnete si faráře," přibližuje Müller.
Zhruba hodinový výstup žánrově odpovídá spíše terapeutickému stand-upu než kázání. Nejprve faráři vyzývají publikum, aby zavřelo oči nebo se zadívalo do půllitru, a sugestivně vyprávějí krátký příběh o člověku, který v klidu kráčí po poli, když se náhle začne propadat do bláta. "Najednou se objeví pochyby, vztek, vzpomínky na všechno, co jste kdy podělali. Jak se tak zmítáte, zjistíte, že jste na zádech, cítíte mokro, bahno ve vlasech. Všechno vás štve. V tu chvíli otevřete oči a vidíte krásné modré nebe. Mraky poklidně plují po obloze, slyšíte zpívat ptáky a v srdci se vám rozlévá pokoj a radost."
Tímto příběhem dvojice otevírá hlavní téma prvního Nekostela - jak unést hejt. Od tradičních bohoslužeb by se totiž chtěli lišit krom jiného i tím, že řeší aktuální témata. "Někteří duchovní odpovídají na otázky, které si dnes už nikdo neklade. Třeba jestli existuje Bůh nebo jak to bylo s panenstvím Panny Marie. My nasloucháme společnosti a snažíme se nabídnout odpovědi," vysvětluje Müller.
Téma hejtu Pastoral Brothers považují za sobě vlastní. "Myslím, že lidé, kteří se pohybují na sociálních sítích, to taky cítí. Ti, kteří zavítají do diskusí na různých platformách, vidí, co se tam děje, proto to chceme reflektovat a nabídnout k tomu křesťanskou perspektivu," říká osmadvacetiletý evangelický duchovní.
Na problematiku nenávistných komentářů Müller s Malým nahlížejí s podobným humorem, jaký užívají ve svých videích na YouTube. Hlasitý smích v publiku je jednotícím prvkem celého večera a jedna návštěvnice se dokonce ozývá, že videa Pastoral Brothers, v nichž se dvojice snaží například o srozumitelný výklad Bible, pouští dětem ve škole.
Hlavně se z ničeho nepodělat
Duo se dělí s návštěvníky Nekostela o absurdní hejty, které sami dostávají, třeba: "Máte málo lajků, to znamená, že to děláte špatně a Duch svatý s vámi není." Na druhou stranu faráři slýchají také, že mají lajků až moc, což svědčí o tom, že nejsou alternativou k hříšnému mainstreamu, a Duch svatý s nimi tím pádem také není nebo že "církev je v posledním tažení, a proto posílá na internet takové lidi, jako jsou oni".
Mluví ale také o zklamaných očekáváních a dávají za příklad svá vlastní. Třeba že talár sice zakryje mnoho módních hříchů, ale ne nahé kotníky a nevhodnou obuv. "I v neděli nosím tričko, kraťasy, sandály, a na tom talár,“ přiznává Malý, jak se oblékl na první bohoslužbu po covidové přestávce. Připravil si moderní kázání s ekologickým přesahem a věřící, kteří se po dlouhé pauze těšili na tradiční obřad, zklamal, navíc jej pokáral emeritní farář.
Další kapitolou probíranou na experimentální bohoslužbě jsou nejistoty ve vztahu k sobě samému. "Ten tlak k tomu vede, začnete pochybovat, jestli to, co děláte, děláte dobře, jestli to chce Bůh. Hlodají vás pochyby," říká Malý. "Je to normální, každý to zažíváme," ubezpečuje farář.
"Základ je se z ničeho nepodělat, být aspoň trošku odolný," radí Müller, jak se s nejistotami vyrovnat. Je podle něj také důležité mít kolem sebe dobré lidi, kteří umí druhé ocenit. Dvojice vyzývá, aby se sousedé v hledišti Rock Café za něco navzájem pochválili, a z publika se po několik vteřin ozývá hlasitý šum, jak si lidé skládají poklony. Spirituální setkání uzavírají poselstvím, že se člověk nemá nechat převálcovat hejty ani pochybnostmi. "Ve všem dobrém, co děláte, je Bůh," říká Müller.
Publikum oceňuje faráře hlasitým potleskem. I podle ohlasů, které po skončení bohoslužby diváci vepisují do sdílené prezentace, se první experimentální shromáždění vydařilo. Někteří jej přirovnávají k zábavnějšímu nedělnímu kázání, jiní jej považují za terapeutické, nebo děkují za to, že mají větší motivaci zítra ráno zase vstát.
V Nekostele nebudou sloužit pouze Pastoral Brothers, po týdnu se v Rock Café budou vždy střídat ještě duchovní Martin C. Putna, Alexandr Flek, David Balcar a Alexandra Jacobea. Od podporovatelů na platformě Donio se jim podařilo vybrat finance asi na roční fungování. "Pak budeme doufat, že se to bude lidem natolik líbit, že nám budou přispívat na další průběh," přeje si Müller.
