V takzvané Scovilleho stupnici (SHU) má pálivost papričky hodnotu přes dva miliony. Znamená to, že kapka jejího roztoku musí být rozředěná dvěma miliony kapek vody, aby přestal být pálivý. Pálivost paprik způsobuje alkaloid kapsaicin.
Vzpomenete si, jaké velmi ostré jídlo jste jedl poprvé?
Bylo to v indické restauraci v Hradci Králové. Poručil jsem si nejpálivější jídlo, ale neuspokojilo mě. Tak mi donesli cosi s pastou z Jolokie (extrémně pálivé papričky Bhut). S chutí jsem se do toho pustil. Přišla se na mě s údivem podívat celá parta z kuchyně. Čím déle velmi pálivé papričky jíte, tím více se vám zvyšuje tolerance. Pálí to, ale vy si na tu bolest zvyknete.
Co na tom máte tak rád?
Ta bolest je překonávání sebe sama a taky jde o adrenalin. Než si to dáte do pusy, přemýšlíte, co to udělá za explozi, a pak to začnete vychutnávat. Když si na to zvyknete, tak se vám to stane drogou. Je vědecky dokázáno, že kapsaicin obsažený v papričkách podporuje tvorbu endorfinů. Dá se říct, že na tomto živočišném opiu vzniká závislost. Jsem svým způsobem chilli narkoman.
Doporučil byste lidem, aby jedli chilli papričky?
Jednoznačně. Působí antibakteriálně, zlepšují zažívání, krevní tlak, náladu. Nedoporučoval bych je ale kardiakům a lidem, kteří mají problémy s ledvinami. A také pokud máte rozjeté žaludeční vředy. Ale v počáteční fázi by vám naopak měly papričky pomoct. Ve východních zemích jedí hodně pálivé pokrmy ne kvůli tomu, že by byli takoví gurmáni, ale právě ze zdravotních aspektů. Věřím, že se začne objevovat více vědeckých článků, jak chilli působí pozitivně proti rakovinám, na krevní tlak, proti infarktům apod. Vůbec bych se nedivil, kdyby jednou bylo součástí jídelníčku školních jídelen.
Kdy jste začal soutěžit v pojídání chilli papriček?
V roce 2016 na brněnském Chilližroutovi. Skončil jsem na dvanáctém místě. V roce 2018 jsem v Praze vyhrál Plechovou hubu, která je mezi odborníky považována za nejbrutálnější soutěž na světě. Zjistil jsem, že nejlepší výdrž na světě mají Češi a Slováci. Zahraniční soutěžící z Mexika, z Thajska, z Indie a dalších zemí končili v druhé polovině startovního pole.
Nyní jste se zapsal do knihy rekordů. Snědl jste 93 gramů (13 kusů) papriček. Co přesně jste dokázal?
Pojídal jsem papričky s názvem Trinidad Scorpion Moruga Red. Podle tabulek je to oficiálně druhá nejsilnější paprika světa. Ta nejpálivější je Carolina Reaper. Vybral jsem si Morugu, protože je stabilnější, u Carolin pálivost velmi kolísá. Papričky, které jsem jedl, mohou mít pálivost až 2 041 000 jednotek na Scovilleho stupnici. Pro porovnání klasická kulatá feferonka má pálivost 500 jednotek.
V čem byl tedy váš výkon výjimečný?
Předchozí světové rekordy se ustanovily tak, že lidé snědli papričku během dvou minut, kdy se nestihne pálivost rozjet. My jsme to v Pelhřimově nastavili na deset minut, aby se pálivost rozjela co nejbrutálnějším způsobem. Po deseti minutách jsem pak ještě byl půl hodiny pod dohledem komisařů, abych nezajídal, nezapíjel ani nezvracel. Na YouTube vidíte jen to, jak to lidi zbaští, potvrdí jim rekord, oni do sebe nalijí hektolitr mléka a jdou to vyzvracet. Nikdo jiný kromě mě tohoto rekordu tímto způsobem, co víme, zatím nedosáhl.
Netrpí potom člověk na toaletě?
Nikdo mi to nechce věřit, ale netrpím. Horší to je na soutěži, tam do vás narvou i extrakty z papriček, které jsou nesrovnatelně silnější něž papriky samotné. Nejpálivější paprika má 2 200 000 jednotek, nám podávají extrakty o síle až deseti milionů. To už si nedokážete představit. Psali mi lidé, že ochutnávali některé extrakty, a potom nemohli jít dva dny do práce.
Vy si kapete ze zdravotních důvodů chilli papričky přímo do očí. Pomáhá vám to?
Před třemi lety mi začala masivně odumírat sítnice. V tu dobu za pomoci manželky jsem si už kapky vyráběl. Skládají se z chilli, bylinek a dalších přírodních složek. Kapsaicin násilně prokrví sítnici a oko. Pak začnou působit pozitivně bylinky. Lékaři byli udivení, že to nerozežírá rohovku, mírně podrážděné jsou akorát spojivky. Ale rychle to mizí. Nic to v oku nepoškodí, naopak je v mnohem lepší kondici než předtím. Kapky mi pomohly k tomu, že se sítnice mírně probudila k životu a můj světlocit se trochu zlepšil. Po aplikaci vidím obrysy a někdy poznám i barvu vlasů a očí. Určitým způsobem se trochu orientuji. Ale podle obličeje bych vás nepoznal.
To musí šíleně bolet, když si vykapáváte oči, ne?
Běžný člověk by tyhle kapky nesnesl. Pro lidi dělám podstatně slabší. Pomáhá jim to na šeroslepost, světloplachost, snižuje to dioptrie. Je několik lidí, kteří jsou slepí a chtěli tyto silné kapky. Později říkali, že raději zůstanou slepí, než aby si to kapali do očí. Já chci vidět, tak to vydržím. Když nemám velké problémy, kapu si dvakrát denně, pokud nejsem v dobré kondici, tak i desetkrát za den. Ty kapky mají 300 000 jednotek. Když jsem si to nakapal poprvé, přišla hrozná bolest, kterou jsem nečekal, a totální tma. Říkám si, ty vole, ty jsi aspoň viděl světlo, a teď si přišel o zrak úplně. Po chvíli začala tma mizet a viděl jsem obrysy skříně, které jsem dříve nerozeznal. Druhý den jsem to zkusil znovu a uviděl jsem obrysy obličeje svého syna. A to rozhodlo. V tu chvíli jsem to i obrečel. Nelituju toho.
