Zajímá se česká veřejnost o architekturu a veřejný prostor?

Myslím si, že žijeme v takové bublině. Když půjdete z velkého města někam dál, tak zjistíte, že tam architektura lidi příliš nezajímá. Mají tam zřejmě jiné starosti. Na druhou stranu mnohdy by k vylepšení ať už činžovního domu nebo sorelové zástavby stačilo opravdu málo peněz. Ale lidé do toho nejsou ochotni investovat, a to ani tehdy, když jim vysvětlíte, že by to třeba stálo každou bytovou jednotku 300 korun ročně navíc. Zpravidla ale dají přednost třeba nové televizi. Zajímají se o jiné věci a mají jiné problémy.

Archwars na Facebooku sleduje zhruba 30 tisíc lidí. Jde spíš o architekty nebo laickou veřejnost?

Myslím, že v současnosti nás sleduje mnohem více laiků než architektů. Převážně jde o mladé lidi, třeba o studenty vysokých škol i gymnázií. Sem tam je to ale i starší člověk, který si v tom našel zálibu. Míra příspěvků, které nám lidi posílají, je opravdu obrovská. Denně jsou to tři až čtyři opravdu bizarní příspěvky. Lidé si zvykli a pochopili, o co nám jde. A zafungovalo to i u širší veřejnosti, nejenom u architektů.

Řešil jste třeba už stížnost majitele domu, který se stal terčem vašeho posměchu?

Občas se někdo ozve a žádá mě, abych jeho dům z Facebooku stáhl. Což se stane pouze v případě, že mi dotyčný dá pádný a rozumný důvod. Jako například, že dům v takové podobě zdědili nebo že by ho rád udělal lepší, ale nemá na to peníze. Nechci nikomu dělat problémy, ale málokdo mi zatím nějaké pádné argumenty dodal. 

A naopak stalo se například to, že majitel se na základě vašeho negativního komentáře snažil dům vylepšit?

Ano, i to se stalo. 

A čím nejčastěji trpí české domy? Nepropadli Češi tak trochu trendu zateplování fasád?

Myslím si, že je to spíš taková módní vlna. Ještě před čtyřiceti lety se u nás na fakultě hlásalo, že zateplování je k ničemu a polystyren je taky k ničemu. Otočilo se to až během posledních deseti let. Všude se naopak začala objevovat doporučení, aby se zateplovalo a šetřilo energií. A bude to tak zhruba do té doby, než si začnou všichni uvědomovat, že hermeticky uzavřené a neprodyšné domy vedou ke zdravotním problémům. Jenže vlastně se není čemu divit. Vždyť polystyrenu nahrává i současná legislativa. Do dvou let budou muset být všechny nově postavené veřejné budovy v pasivním standardu. Posléze se to bude týkat i rodinných domů. Na jednu stranu to samozřejmě pomáhá šetřit energii, na druhou stranu se ale podívejte, k čemu to vede.

A co by pomohlo?

Například změna politiky při poskytování dotací na zateplení. Mnohdy dostávají dotace domy, které si zateplit vůbec nezaslouží, nebo se zatepluje tak hloupě, že se změní vzhled. Zároveň by měla být součástí povinně i architektonická studie, která by měla zabránit tomu, aby se dům zakryl polystyrenem.

Který z vašich příspěvků na Facebooku vlastně zaznamenal největší ohlas?

Bylo to šílené zateplení fasády Městské knihovny v Týništi nad Orlicí. Projekt byl nakreslený v Excelu, a jeho autor si navíc spletl font, takže fasáda je opatřena názvem v angličtině. V tomto případě pochybil jak zadavatel, tak i projektant – a ve finále i stavební firma. Člověk nepochopí, jak tohle mohlo vzniknout. 

Proč se takové přešlapy stále dějí?

Všechny tyhle nešvary jsou způsobeny několika faktory. Ať už je to minulost, ve které jsme si nemohli pořídit, co jsme chtěli, a teď se to snažíme stonásobně vynahradit, nebo nevědomost a lenost. Žijeme ve zrychlené době moderních technologií, najednou jsme sice výkonnější, jenže paradoxně máme čím dál tím méně času. Bydlení se nám nechce moc řešit a raději tak volíme domy z katalogů v domnění, že nám ušetří čas.

Nemají spíš lidé pocit, že je levnější koupit si dům z katalogu než si zaplatit architekta?

Myslím si, že to není úplně o financích. Ty domy nejsou nic moc levného. Stojí za tím spíš nevědomost a lenost. Lidé se zkrátka nechtějí moc zabývat tím, že by s pomocí architekta získali dům šitý na míru. To dokáže skutečně jen architekt. Když si klient koupí typový dům, získá v podstatě jen „výrobek“. Velmi často se pak setkávám s lidmi, kteří jsou nešťastní například z toho, že mají stavbu špatně orientovanou.  

V poslední době se hodně řešila situace na pražském IPR (Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy). Po pravdě je velmi těžké se v této kauze zorientovat. 

Ano, jde o velký odborný střet. I pro mě je těžké ho uchopit tak, abych ho dokázal srozumitelně vysvětlit. Lidé si z celé kauzy odnesli pouze to, že metropolitní plán pro Prahu nebude včas. Dále vidí, že politik se hádá s odborníkem, což by se samozřejmě nemělo dít a zůstává nad tím rozum stát. Politici se toho zhostili tak, že tomu rozumí a veřejnosti to vysvětlí. Jejich projevy působí mnohdy komicky a zbytečně jsou plné emocí.

Návrh nového metropolitního plánu ale kritizovala i odborná veřejnost...

Touha sestřelit tým byla opravdu obrovská. Nejvíc kritiky přicházelo ze strany autorů původního a nyní platného územního plánu. Možná šlo i do určité míry o vendetu. Pokud necháte tým, který vytvořil původní plán, zhodnotit ten nový, je téměř jisté, že ho zkritizuje. Bojím se, že celá kauza povede k tomu, že se potvrdí platný uzemní plán a bude platit hodně dlouho. Bohužel je ale velmi špatný, zastaralý a způsobuje mnoho problémů.