Jana Kaplického česká veřejnost spojuje především s jeho studií Národní knihovny, která měla stát na Letné. Výstava s názvem JKOK Nekonečno ale světově proslulého architekta představuje i jako módního návrháře, designéra a člověka, který ctil tvůrčí svobodu.
„Znala jsem Jana Kaplického padesát let. Nejprve jako studenta, byla jsem i u jeho začátků v Anglii a proces, kterým tvořil, jsem sledovala až do konce jeho života,“ zavzpomínala Eva Jiřičná.
Smyslem výstavy je podle ní představit Kaplického jako všestranného člověka, vizionáře a rovněž připomenout jeho odkaz. „Nekonečno odkazuje do budoucnosti. Veškeré jeho myšlení se odehrávalo v budoucnosti, kam nikdo nevidí. Svým myšlením jednoznačně předběhl dobu,“ dodala Jiřičná.
„Asi v sedmnácti letech odjel s Čedokem na tři týdny do Ameriky. Za celou tu dobu se neozval matce, která doma trnula strachy. Až poslední den před odjezdem jí poslal pohled a napsal OK JK,“ vysvětluje Jiřičná, proč retrospektivní výstava nese název JKOK.
Při odchodu z galerie by návštěvníci podle ní neměli minout odlitky Kaplického rukou. „Své projekty vymýšlel hlavou, ale myšlenky se přenášely do rukou. Netvořil počítačem, ale rukama,“ uvedla Jiřičná, která byla svého času také Kaplického partnerkou a architekt je jí celoživotní inspirací.
Výstava je koncipována do tří sekcí. Jedna z nich představuje pomocí modelů a snímků nejvýznamnější Kaplického díla. Ta jsou doprovázena jeho myšlenkami a slovy. V druhé sekci jsou prezentovány jeho inspirační zdroje, rodinné zázemí a jeho české projekty vytvořené ještě před emigrací do Británie, stejně jako jeho porevoluční tvorba v České republice.
Poslední část výstavy se zabývá tvůrčím procesem a jeho jednotlivými fázemi. Poukazuje na to, že jeho přístup k práci byl systematický a zároveň vizionářský a svobodný. „Demokracie a svobodný názor jsou základní součásti tvorby,“ říkal Kaplický.
Po svém odchodu do Londýna založil studio Future Systems a zanedlouho se stal světoznámou osobností, o čemž svědčí i to, že jeho dílo je velmi často součástí prestižních zahraničních přehlídek, které se zabývají poválečnou architekturou.
„Vedle dalších – například Zahy Hadid – se velmi výrazně podílel na formování postmoderní architektury,“ vyzdvihuje význam architekta Kaplického kurátor výstavy Ladislav-Zikmund Lender.
Kaplického vizionářství podle něj netkví jen v použití moderních materiálů a technologií, ale například i v jeho návratu k přírodnímu motivům, morfologii a amébovitým tvarům.
Jedním z nosných motivů Kaplického tvorby byla i žena. „Hovořil o tom, že v jiných oblastech výtvarného umění, v sochařství nebo v designu, je sexualita a smyslnost naprosto přirozenou inspirací. Pozastavoval se nad tím, proč je v architektuře toto téma tabu,“ říká Lendner.
Dokonce i jeden z Kaplického prvních návrhů na Národní knihovnu měl asociovat ženské ňadro, které vystupuje z Letné.
Typické pro jeho tvorbu bylo i využití barev. V tom navazoval na architekturu Bauhausu, kde se prosazovaly především základní barvy – červená, žlutá a modrá. Kaplický šel o něco dál a nebál se používat i růžovou nebo tyrkysovou.
Jeden z prvních „kulatých“ domů navrhl v 60. letech ještě v Československu. „Šlo o chatu na útesu s obrovským výhledem, okem, do okolí,“ přibližuje Lendner. Jednou z jeho prvních realizací pak byla vila na Ořechovce nebo dům pro scenáristu Jaroslava Dietla.
Touhu věnovat na sklonku života výraznou stavbu své vlasti se mu však nepodařilo naplnit. Jeho projekt nové budovy Národní knihovny se nerealizoval.
