Čím dál víc evropských spotřebitelů si přes e-shopy sídlící v asijských a jiných neevropských zemích nakupuje elektroniku, baterie, pneumatiky a jiné výrobky, které si nechávají zasílat přímo domů.

"Na první pohled se to může zdát velmi výhodné, protože cena bývá nižší. Tato výhoda je ale vykoupena tím, že se často jedná o produkty druhého nebo třetího řádu. Výrobky navíc mohou obsahovat řadu škodlivých látek," říká obchodní ředitel společnosti Ekolamp Petr Číhal.

V západní Evropě už dosahuje míra on-line free-ridingu ze zemí mimo EU pěti až deseti procent všech výrobků uvedených na trh a tento trend se pomalu přesouvá i do Česka. "Zatím nejde o nic zásadního, nicméně v řadě evropských států se podle zahraničních studií s tímto fenoménem potýkají, a vzhledem k tomu, že u nás stoupá obliba nákupů přes internet, lze předpokládat, že i on-line free-riding bude mít v domácích podmínkách vzestupnou tendenci," říká Ladislav Trylč, vedoucí odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí.

Nefér výhody

Problémem přitom není jen kvalita výrobků. Zatímco evropští a ostatní výrobci musí zajistit nejrůznější atesty a zkoušky, ručí za kvalitu, poskytují garanci vrácení nefunkčního produktu a zajišťují jak servis, tak i ekologickou likvidaci, on-line free-rideři nic takového nedělají.

"On-line free-riding má spíše dopady na výrobce a dovozce, kteří řádně plní své povinnosti. Prodejci, kteří nejsou zatíženi recyklačními a jinými poplatky, mají logicky vždy výhodnější postavení na trhu," potvrzuje Martin Zemek z České inspekce životního prostředí.

Výsledkem on-line free-ridingu je tedy také to, že na trhu vzrůstá objem odpadu, za který nebyly řádně odvedeny příspěvky na ekologickou likvidaci, a jeho sběr a recyklaci budou muset nakonec zaplatit občané a firmy v Česku. Nejedná se přitom o žádné malé částky, řádově to mohou být i stovky milionů korun ročně.

Odpovědnost či blokace

Evropská unie proto nyní řeší, jaká opatření zavést, aby on-line free-ridingu zamezila. Nejčastěji se objevují plány na přenesení odpovědnosti na dopravce, kteří doručují objednané výrobky koncovým zákazníkům. Tato možnost se už nyní testuje v Belgii, kde si dopravci mohou odpovědnost za on-line free-ridery zahrnout do podmínek, za kterých poskytují své služby. "V případě, že by toto řešení zvítězilo, je klíčové, aby dopravce vždy věděl, jaký výrobek přepravuje, a mohl se tak vyhnout nelegálnímu jednání," připomíná Ladislav Trylč.

České ministerstvo životního prostředí uvažovalo o vlastním návrhu, jak nekalé obchodování zastavit. Webové stránky zahraničních e-shopů, které nesplňují evropské zákonné podmínky, plánovalo blokovat. Předkladatelé zákona se ale nakonec dohodli na jiném legislativním řešení.

"Ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo financí a celní správa se shodly na tom, že to bude přes novelizaci zákona o dani z přidané hodnoty," říká Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí. Její slova potvrzuje i Zdeněk Vojtěch z odboru pro vnější vztahy ministerstva financí. "V rámci celé EU se připravuje systém, který zvýhodnění u dodání zboží ze států mimo Evropskou unii odstraňuje. Debaty o technických parametrech ale stále ještě probíhají," dodává.