Sušárny chmele už pět let dokumentuje Národní památkový ústav s územním pracovištěm v Ústí nad Labem. Památkáři vytvořili mapu, do které postupně zaznamenávají více i méně historické stavby na Lounsku, Rakovnicku, Žatecku, Ústecku a Roudnicku.
"Když jsme s projektem začínali, myslela jsem si, že sušáren je v okolí Žatce, Rakovníka a Loun několik stovek. Dnes víme, že jich je 3500," říká iniciátorka dokumentace historických staveb sloužících pro zpracování chmele Lucie Radová.
Podle památkářky se sušárny často nedají ani poznat. Ty menší jsou součástí statků a vyznačují se převýšením či čtvercovým půdorysem. Součástí většího hospodářství byly v minulosti až čtyři sušárny, některé dnes vypadají jako obyčejná stodola, z jiných je chalupa.
"Dlouhou dobu se chmel sušil venku. Rozkvět technických staveb nastal až v devadesátých letech 19. století. Během tří dekád se na Žatecku postavilo na pět tisíc sušáren, většina z nich byla hvozdového typu patentu Linhart nebo Vltavský," líčí Radová.
Sušárny z přelomu 19. a 20. století patřily k nejlepším stavbám svého druhu na světě. Technika se vyvážela i do Bavorska. V 70. letech ale v důsledku kolektivizace zemědělství začaly vznikat brutalistní stavby, které překonaly menší, byť propracované stavby svým objemem.
"Až pětipatrové kolosy vypovídají o tom, co se ve vesnicích stalo v polovině dvacátého století. Jedna sušárna nahradila padesát malých a pro statkáře to byla, pochopitelně, velká rána," vysvětluje památkářka.
Od devadesátých let minulého století začaly sušárny postupně ztrácet svůj význam. Vlivem nových technologií se způsob sušení chmele změnil, používá se technika chlazení a granulace. To je důvod, proč je dnes většina staveb prázdná anebo z vesnic ve velkém mizí.
"Myslím si, že jsme možná poslední generace, která je může ještě vidět ve velkém. Na Olomoucku zanikly, jsou z nich domy či chalupy. Sušárny na Rakovnicku, Žatecku a Lounsku mají ale v tomto směru tu výhodu, že už téměř spadají do sudetské oblasti, kde zatím není takový tlak na jejich demolici či přestavbu," myslí si Radová a dodává, že do budoucna je to neudržitelné:
"Najdou se nadšenci, kteří si sušárnu koupí jako chalupu anebo obnoví její původní funkci, těch je ale málo. Sušárny totiž mají velkou rozlohu a to lidi odrazuje od jejich záchrany a dalšího využití. Zanikají rychlým tempem."
