V Antarktidě vzniká skvělá architektura. I vědci na konci světa chtějí pohodlí

Magazín Magazín
16. 1. 2020 8:59
Vědci z Brazílie koncem ledna pokřtí novou základnu v Antarktidě. Dvě nízkopodlažní budovy od architektů z Estudia 41 budou mít několik laboratoří, zázemí pro vědce a ubytovnu. Moderní domy, které vypadají jako umělecká galerie, jsou příkladem toho, že ze strany vědců roste poptávka po designu, pohodlí a estetice.
Moderní základna Comandante Ferraz Research Station začne fungovat začátkem února.
Moderní základna Comandante Ferraz Research Station začne fungovat začátkem února. | Foto: Estudio 41

Ještě v polovině 20. století byla výzkumná centra v Antarktidě spíš praktickou a provizorní záležitostí. Stavbu dřevěných srubů a plechových příbytků komplikoval sníh a silný vítr, jehož rychlost může být až 160 kilometrů v hodině.

V roce 1959 uzavřely státy Antarktický smluvní systém, podle kterého je místo jižně od 60. rovnoběžky nadnárodním územím určeným jen pro vědecké účely. Od té doby se na pól vydávají výpravy z celého světa a s nimi roste poptávka po důstojných vědeckých centrech.

"Jako architekti rozumíme tomu, že se lidé musí v domě cítit dobře. Jinak je k ničemu. Proto jsme se snažili vytvořit takovou atmosféru, jaká by vědcům dala klid na práci i odpočinek," říká pro americký deník The New York Times architekt Emerson Vidigal, šéf Estudia 41.

Když britští průzkumníci postavili v Antarktidě jednu z prvních staveb, izolovali ji plstí a obložili dřevem. Chata byla "tak drsná a chladná", jak ve svém deníku popisuje Ernest Shackleton, jeden z členů tehdejší výpravy, "že v prvním roce vědci přespávali na lodi".

Výprava Ernesta Shackletona v roce 1908 v dřevěném srubu, který si vědci postavili na Antarktidě.
Výprava Ernesta Shackletona v roce 1908 v dřevěném srubu, který si vědci postavili na Antarktidě. | Foto: Ernest: ''The Heart of the Antarctic'', Heinemann, London 1911 / Wikimedia Commons

Improvizované příbytky se na pólu stavěly několik dalších desetiletí. Koncem 50. let nechala britská Královská společnost vybudovat dvojici polárních stanic Halley, ale ani jedna stavba dlouho nevydržela. Zapadly sněhem a společnost už je nikdy neobnovila.

Opravdový zlom v polární architektuře nastal až v roce 2005, kdy Britové vyhlásili výběrové řízení na novou základnu, takzvanou Halley VI. Kromě odolnosti vůči mrazivým teplotám a silnému větru mělo centrum nabídnout také prostředí proti trudomyslnosti.

Britskou základnu Halley VI navrhl Hugh Broughton v roce 2005.
Britskou základnu Halley VI navrhl Hugh Broughton v roce 2005. | Foto: Hugh Broughton

Moderní výzkumná stanice poprvé ukázala, že v interiéru se společenskými prostory, kulečníkem a kajutami se dá celkem pohodově žít. Inženýři navíc vyvinuli hydraulické chůdy, které v případě sněhových kalamit přesunou základnu na jiné místo.

Budovy jednotlivých zemí světa se během několika málo let proměnily v moderní bydlení s laboratořemi a společenskými prostory. Pro architekty je to často výzva, mimo jiné i proto, že stavět mohou jen dvanáct týdnů v roce, kdy je na jižním pólu ještě relativně dobře.

Většina základen vzniká na etapy i několik let, jen španělská a česká Mendelova polární stanice byly hotové celkem rychle. Centra jsou převážně z kontejnerů, které na jižní pól dopravily lodě během polárního léta.

Jedním ze specialistů na stavby za polárním kruhem je architekt Hugh Broughton, který je autorem Halley VI a v současnosti dokončuje v Antarktidě centrum Nového Zélandu. Jak sám říká, architektura na jižním cípu planety už není jen o odolnosti, vědci chtějí pohodlí a hezké prostředí.

Britskou základnu Halley IV navrhl Hugh Broughton v roce 2005.
Britskou základnu Halley IV navrhl Hugh Broughton v roce 2005. | Foto: Hugh Broughton

"Ještě před pár lety bylo hlavní podmínkou to, aby stavba vydržela. Dnes je vidět, že se architekti soustřeďují i na určitou formu estetiky a možnosti interiéru," uzavírá zakladatel polární architektury Hugh Broughton.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Horská služba varuje v Krkonoších před ledovkou a náledím

Horská služba Krkonoše varuje před náledím a ledovkou. Hlavně na hřebenech hor komplikuje pohyb místy vyfoukaný zledovatělý terén, který se střídá s navátým novým sněhem. Na hřebenech Krkonoš je nejčastěji 40 až 110 centimetrů sněhu a nadále platí druhý mírný stupeň lavinového nebezpečí z pěti.

U hřebenové Luční boudy v nadmořské výšce 1415 metrů bylo ráno zataženo, 12 stupňů pod nulou. Ještě mrazivěji bylo na Sněžce, kde podle polské horské služby teplota ráno klesla na minus 13,8 stupně Celsia, pocitová teplota kvůli silnému větru byla téměř 22 stupňů pod nulou. Vítr dosahoval rychlosti přes 50 km/h. 

Zdroj: ČTK
Další zprávy