"Byla to oáza klidu a svobody. Výhodou bylo, že to sem policajti měli daleko a taky to bylo poslední místo od Prahy, kde se ještě čepoval Kozel. Kabinky v té době byly plné, ručníky a deky zcela zakrývaly zelenou louku a na nohejbalovém hřišti se střídaly party od rána do soumraku. Hodně sem jezdili trempové, a tak se od řeky odrážel zvuk kytar," říká Kašpar. Foto: František Dostál, Vojtěch Kašpar (archiv)