Z lesa vyrážíme na hrad Landštejn, a zatímco Lukáš zůstává v hospodě Holubník pod hradem (už tam jednou byl), já si to k němu vyšlápnu. "Posílám velký pozdrav z čundru, je to super, ale postel doma je nejlepší," píšu automaticky na pohled babičce a dojde mi, že vlastně lžu. Nechce se mi domů do postele ani do města, kde přírodou - rozuměj parkem plným lidí - procházím tak akorát v šest po práci.
