"A koneckonců," doplňuje Ladislava Jakub Otipka, "na fyzické úrovni máme desítky let zkušeností, co nás bolí. Kopanec do rozkroku, bodnutí do očí, rána do krku. Je to jednoduché, není k tomu potřeba nějakých technik. Uděláme cokoliv, když se cítíme v ohrožení, a víme už desetitisíce let, jak na to. Akorát to máme od dětství uzamčeno v šuplíku 'tohle je špatně, tohle se nedělá' a ztrácíme k tomu racionální přístup v situacích, kdy má smysl ten šuplík otevřít."
