S elegancí, vtipem a jemnou nostalgií zpívala Hana Hegerová písničky - příběhy o životě, láskách, zklamání i nadějích. Tleskali jí v pařížské Olympii, Kolíně nad Rýnem i v Mnichově. Hana Hegerová zemřela loni 23. března v pražské Nemocnici Na Homolce ve věku 89 let. Připomeňte si její život i hudbu ve speciálu Aktuálně.cz.
Slávu a uznání získala Hegerová nejspíš i proto, že si pečlivě vybírala, co zpívá. "Jsem ješitná a musím věřit každému slovu. Musím se pracně dostat do každého textu, umět si ho obléct," popsala kdysi svůj přístup k práci.
Hegerová zpívala publiku německy, francouzsky, anglicky, slovensky i jidiš. A v žilách jí kolovala krev snad celé střední Evropy: česká, slovenská, maďarská i německá. "Já mám dokonce erb. Z rodiny mé maminky, a je v něm sůva prostřelená šípem," vzpomínala jednou zpěvačka, o které spolupracovníci i kolegové vždy mluvili jen v dobrém. "Kamkoli přijde, dokáže úplně změnit atmosféru," řekl jednou o Hegerové, přezdívané "smutná paní se smyslem pro humor", Michal Horáček.
Navenek noblesní dáma, o které Jiří Šlitr prohlásil, že je "tak zvláštní, až je krásná", dokázala být velmi zábavná. Netajila se zálibou v gurmánství a kvalitním pití, včetně whisky, ovšem výhradně irské. "Je něžnější a lahodnější, což mě naučil Jan Werich," svěřila se zpěvačka, která dokázala z pódií odejít ve chvíli, kdy byla vážená, obdivovaná a milovaná.
„Divadlu byla velice oddaná, ale nakonec dělala muziku. Když se párkrát dostala do konkurence opravdu světových zpěvaček, byla hvězdou večera ona. Kdyby měla více štěstí a narodila se do jiné politické doby, tak by určitě udělala světovou kariéru. Jiří Černý, hudební publicista
„Vzpomínám si, jak mi několikrát řekla, že vůbec není talentovaná a za každou písní je obrovská příprava. Jednou se mi naskytla příležitost, abych se ke natáčení alba přitočil blíže, a jak jsem ji ve studiu pozoroval, všiml jsem si, že ten papír s texty byl barevný jak papoušek. Slova byla podtrhaná různými barvami, od zelené poe červenou a ona jistě dobře věděla, jak kterou barvu zpívat. Michal Horáček, textař a producent
„Hana Hegerová dokázala do svých šansonů přidat i krůpěj tragiky, kterou je odlišila. Patří neodmyslitelně do zlaté éry Semaforu. Jiří Suchý, umělec a spoluzakladatel divadla Semafor
„Ani si nepamatuju, že by existovala nějaká druhá dáma československého šansonu. Protože pro mě československý šanson byla vždy jen a pouze Hana Hegerová. A to už od dob jejího angažmá na začátku 60. let v divadle Semafor přes ty slavné šansony, které pro ni textoval Pavel Kopta, až po kongeniální spolupráci s dvojicí Petr Hapka a Michal Horáček. Miloš Skalka, hudební publicista
„Odehráli jsme pěkných pár tisíc koncertů. Byly to nejkrásnější chvíle mého muzikantského života. Tohle jsou zprávy, u kterých člověk tuší, že někdy musejí přijít, i když doufá, že ne. Bohužel, dneska taková zpráva dorazila a je mi to strašně líto. Petr Malásek, kapelník doprovodné skupiny Hany Hegerové 
Angažmá v divadle Semafor i v zahraničí, půl roku ve vězení, vrchol kariéry i odchod do ústraní - podívejte se na hlavní události v životě Hany Hegerové.
20. října 1931Narodila se v Bratislavě jako Carmen Mária Farkašová-Čelková v bratislavské rodině bankovního ředitele Jano Farkaše a Margity Čelkové.
1937-1942Navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě.
1951 - 1953Absolvovala odborný divadelní kurz při státní konzervatoři a později nastoupila do Divadla Petra Jilemnického v Žilině.
1954Vdala se za za divadelního ředitele Dalibora Hegera, po třech letech se rozvedli.
Foto: Filmové studio Barrandov
1955Narodil se jí první syn Matúš.
1962 - 1966Vystupovala v divadle Semafor, kde hrála v Zuzana je zase sama doma, Zuzana není pro nikoho doma nebo v Dobře placené procházce.
Foto: ČTK
1965Hrála po boku Waldemara Matušky v legendárním muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, pro který složil hudbu Jiří Šlitr. Ztvárnila tu postavu zpěvačky Edity.
1966Vydala první album Šansony.
1967 - 1968Hostovala v pařížské Olympii, kde získala přezdívku Piaf z Prahy.
1968Po sovětské okupaci v srpnu 1968 se Hegerová musela ze svého zahraničního angažmá vrátit. V Československu na ni čekaly zákazy a dokonce strávila půl roku v pankrácké věznici. Banka jí omylem připsala peníze, ona si toho nevšimla a následně ji obvinili z krádeže.
1977Vydala sedmé studiové album Lásko prokletá.
1987Vyšlo její osmé album nazvané Potměšilý host.
1996Akademie populární hudby ji zapsala do Síně slávy.
Foto: ČTK
2002Obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. Miloš Zeman jí jako úřadující prezident udělil Řád Tomáše G. Masaryka.
2008Objevila se v dokumentu Česká RAPublika, kde nazpívala společnou skladbu s pražskými rapery nazvanou Kde domov můj.
2010Vydala své poslední studiové album Mlýnské kolo v srdci mém.
2011Převzala Diamantovou desku Supraphonu za 1,5 milionu prodaných zvukových nosičů.
Foto: ČTK
2011Ukončila kvůli zdravotnímu stavu uměleckou kariéru. Veřejných akcí se již neúčastnila.
2016Slovenský prezident Andrej Kiska jí dal Řád Ľudovíta Štúra II. třídy.
23. března 2021Zemřela v Nemocnici Na Homolce ve věku 89 let.
Seznam článků se nepodařilo načíst, můžete si jej zobrazit zde.
| Text a fotogalerie | Magdaléna Daňková, Marek Pros, ČTK |
|---|---|
| Grafika a kódování | Jiří Kropáček |
