Rebece čas v prvním lockdownu v něčem připomínal první dovolenou (na které ovšem zatím nebyli). „Při dovolené se izoluješ dobrovolně, teď jsme se izolovali nuceně. Přišli jsme o dennodenní kontakt s kamarády, kolegy, rodinou… Člověk zjistí, jak moc je mu ten druhý schopný saturovat různé aspekty sociálního života, na které je zvyklý a které sociální sítě a virtuální kontakty nemůžou docela nahradit. Jak moc je to partner, kamarád, člověk, ve kterém máš co objevovat, v lecčem i protihráč…“ říká Honza a dodává: „Došlo mi díky té pandemii, že člověk dokáže být spokojený relativně s málem. Sledoval jsem všechny ty scénáře o ekonomické krizi, co všechno se stane… tak jsem si uvědomil, že se bez spousty věcí obejdeme. Třeba i to, že nikam nepojedeme na dovolenou, se ukázalo jako velmi snesitelné.” Taky bylo víc času i důvodů bavit se o tom, co pro ně je nebo není obecně důležité – v životě, v práci, ve vztahu. „Ta karanténa prostě otestovala náš vztah. A je to dobrý!“ shrnuje Rebeka a Honza dodává: „Dobrý na tom je, že se nezměnilo skoro nic.“