"V 18. století si lidé více připomínali svoji vlastní smrtelnost. Zatímco v době gotiky ukládali kosti do podzemí, v baroku je vystavovali na odiv a tvořili z nich různé tvary a ornamenty po vzoru tehdejší architektury. Obecně by se dalo říct, že zatímco pilířem gotiky bylo světlo, baroko pracuje i se stínem a připomíná tím odvrácenou stránku lidské existence, jako je i naše smrtelnost," říká kněz Zdeněk Sedlák z nížkovské fary, která má kostnici ve správě.
