Modrásek hořcový
Modrásek hořcový to nikdy neměl jednoduché. Když si člověk přečte něco o jeho složitém vývoji, přijde mu jako zázrak každý existující exemplář.
Samice totiž kladou vajíčka na již tak dost vzácné květy hořce, vylíhnuté housenky musí spadnout z rostliny a bezmocně čekat, zda se jich ujmou mravenci - tedy zda naletí na to, že je to jejich vlastní larva, odnesou si ji do mraveniště, které musí být opodál, a tam si ji vykrmí. Není divu, že mortalita těchto housenek je 80 až 90 procent.
"Asi to nikdy nebyl velmi hojný druh, nicméně to, že taková životní strategie během evoluce vůbec vznikla, znamená, že mu to alespoň dříve vycházelo," upozorňuje brněnský entomolog. Podle něj se hořec, "rezaví" mravenci, na které je modrásek vázán, i modrásek samotný dříve vedle sebe vyskytovaly zejména na ovčích a kozích pastvinách. Jenže i ty bývaly a už nejsou hojně rozšířené po celém českém území.
"Druh je ohrožený ústupem drobného pastevního obhospodařování, které se dnes už ekonomicky nevyplácí - přežívá hlavně v rezervacích a vojenských prostorech, kde je narušování vegetace místo pastvy simulováno pojezdy těžkých vozidel a výbuchy munice," popisuje vědec.