Z Napoleona Bonaparta se stala Margaret Thatcherová. A Sherlocka Holmese, který vyšetřuje případ zničených bust bývalé političky, se zase pokusili proměnit v člověka. Po třech letech, která uplynula od třetí řady britského seriálu Sherlock, v neděli stanice BBC a v pondělí i Česká televize začaly vysílat řadu čtvrtou.
Po první epizodě, nazvané Šest železných dam, je zjevné, že navazuje na největší zločin, ke kterému došlo v řadě předchozí. Z geniálního detektiva se spoustou otravných zlozvyků chtějí tvůrci opět udělat bytost obdařenou city.
Nejprve vše vypadá zcela jinak. Sherlock je opět arogantní sociopat, který nepřestane tweetovat ani na křtinách, kde je sám kmotrem. Jindy si s podobně "postiženým" bratrem Mycroftem vyměňují úsečné repliky typu: "Nikdy mi to s nimi moc nešlo." − "S dětmi?" − "S lidmi."
K tomu Sherlock v jedné chvíli nafoukaně tvrdí: "Postrádám aroganci přehlížet detaily, nejsem policista." Zato arogance k vlastnímu okolí má na rozdávání. A divák si tentokrát říká, že už ho pomalu začíná otravovat, podobně jako dříve k jeho potěše otravoval ostatní hrdiny oblíbeného seriálu. Jenže pak přijde změna.
Tvůrci se v nové epizodě zjevně inspirovali větou ze závěru povídky Arthura Conana Doyla Dobrodružství se šesti Napoleony, která posloužila jako předloha. "Zdálo se mi, že zjihl dojetím víc, než jsem to u něho kdy zažil," všímá si Watson.
V seriálu však Holmes není na pouhý malý moment pohnut rozluštěním záhady, aby se pak zase stal chladným a racionálním tvorem. Naopak začne být lidský, až příliš lidský. O rozbíjení sošek Thatcherové, kterými byly nahrazeny ty Napoleonovy z původní povídky, tu vlastně pořádně nejde. Případ sošek slouží jen jako návnada, jak příběh soustředit na Mary, která do cesty v předchozích dílech vstoupila Sherlockovi s Watsonem. Hlavně tedy Watsonovi.
Oddáni a s čerstvým potomkem se novomanželé Watsonovi nemusí utkat jen s neklidnými nocemi plnými dětského pláče, ale především s Maryinou minulostí. Tu se Watsonova manželka a bývalá špionka pokusila v předchozí řadě vymazat. Ale ani plameny, v nichž zmizel flash disk s tajnými informacemi o Mary, citlivá data nezničily navždy. A tak je třeba si vzpomenout, co se odehrálo před lety v gruzínském městě Tbilisi, kde kdosi vyrobil limitovanou řadu šesti sošek Thatcherové a kde také došlo ke zradě.
Byť je tu britská politička, na niž má snad každý silný názor, přítomna hned v několika sádrových kopiích, na politiku nedojde ani náznakem.
Nový díl Sherlocka i přes špičkování mezi postavami celkem potemněl a geniální detektiv tu už prakticky ani nevyšetřuje. Občas využije moderní technologie, a když už předvede onen klasický, takřka absurdní příklad rozluštění stopy pomocí mnoha podivuhodných souvislostí, vzápětí se ukáže, že žertoval. A že si pomohl jen prostým trikem.
V loňském novoročním speciálním dílu se také příliš nepátralo a děj zrovna neoplýval soudržností. Ale šlo to snadno omluvit faktem, že se jednalo o bláznivé "bonusové" opiátové dobrodružství zasazené do minulosti a světa podivných drogových vizí. Nyní je Sherlock údajně střízlivý a jako by se bez patřičných substancí v krvi dostavilo opotřebování materiálu.
Místo odhalování pochodů jeho geniální a zároveň otravné mysli se pozornost v tomto díle upne na mezilidské drama, jenže v epizodickém ději plném špionů pro něj není příliš prostoru. A tak během tragického finále mezi akvárii plnými žraloků na žádné velké "zjihnutí dojetím", o kterém v předloze píše knižní Watson, u diváků nejspíš nedojde.
Krutým závěrem úvodní díl přesto vzbuzuje zvědavost, co bude dál. Události jako by vracely Sherlocka s Watsonem až na úplný začátek jejich vztahu. Snad pokračování povede jistější cestou, během níž dojde na opravdovou detektivku či opravdu temné mezilidské drama, v lepším případě na obojí. Domněle mrtvý Moriarty pravděpodobně nestraší jen v Sherlockově mysli a název posledního dílu čtvrté řady, který Česká televize uvede 15. ledna, odkazuje k povídce, v níž musí Holmes čelit nejen tomuto králi zloduchů, ale i vlastní zkáze.
