S Oliverem jsme se vloni rozloučili ve chvíli, když vyhodil do vzduchu obří číslici 2016 s následně virálním vzkazem "Fuck You" uplynulé sezoně. Války, uprchlická krize, úmrtí milovaných celebrit, terorismus a nakonec zvolení Donalda Trumpa prezidentem vedlo výmluvného Brita k nekompromisnímu zakončení ročníku, v němž ale nakonec své diváky především vyzval k zájmu o své okolí a k přijmutí zodpovědnosti za svou dobu.
Otevírací díl roku 2017 nebyl pro Olivera výzvou. Téma bylo nevyhnutelné - první týdny vlády Donalda Trumpa. Svou typickou směsí cynického humoru a důkladné rešerše rozebral největší nesmysly a lži, co si už Trump stihl odbýt.
Poukázal na jeho alarmující důvěru v zkompromitované zdroje informací, neznalost zásadních prvků nukleární obrany země i na jeho nekontrolovanou tendenci nesmyslně lhát prostě ze zvyku. Třeba když tvrdí, že jeho slavná Trump Tower má o deset pater víc, aby měli návštěvníci pocit, že jsou výš nad zemí.
Nakonec prozradil, že si podle Trumpova twitterového účtu zjistil, na jaké nejhloupější pořady kouká, a zaplatil si během jejich reklamních bloků krátká výuková videa, jež ho snad naučí alespoň těm nejzákladnějším věcem, které by jako prezident měl ovládat, přestože tomu tak zatím není.
Zvládá to i bez Donalda
Podobné vylomeniny okolo Trumpa jsou samospásné a aktuální díl, přestože skvělý, tedy neukázal pravou sílu Olivera. Ta spočívá ve volbě nekonformních témat, o nichž se příliš nemluví. Ať už proto, že jsou považována za kontroverzní, nebo nudná.
Například v úplně první epizodě své show, kdy by měl dělat vše pro to, aby si získal publikum, věnoval dlouhý úsek volbám v Indii. Pro Američany, notoricky známé nezájmem o okolní svět, šlo o zjevení. Hlavním tématem druhého dílu pak byl trest smrti.
Právě mix zásadních i méně výrazných lokálních témat a zahraničních událostí dělá z Last Week Tonight tak důležitou show. Pro kultivaci prostředí asi nejde dělat víc. V médiích se o ní sice nejčastěji mluví ve spojitosti s tím, jak se občas obuje do Trumpa, ale samotný Oliver vybízel až do poslední chvíle k tomu, aby se prezidentským volbám věnovalo obecně méně pozornosti. Propůjčil jim jen minimum nutného času a dlouho se pokoušel směřovat pozornost jiným směrem.
I proto existuje něco, čemu už se stihlo začít říkat "John Oliver Effect", kdy po odvysílání jeho pořadu raketově stoupá zájem o problémy, které doposud ležely ladem. Od penzijního spoření po podvodný teleshopping. Většina tohoto zájmu sice zase opadne, bylo ale zaznamenáno několik výrazných změn v legislativě nedlouho po pokrytí tématu v show.
Oliver svůj "effect" spíš bagatelizuje a tvrdí, že se nechce stát institucí. Stejně tak se brání označení "novinář", prý by to bylo neuctivé vůči lidem, kteří aktivně hledají informace - on a jeho tým výhradně rešeršují a pracují s již existujícími studiemi a daty.
Humor je nástroj, ne cíl
Nicméně ať se mu to líbí, nebo ne, institucí se stal - a nesmírně důležitou. Jeho show je sice proklatě vtipná, ale neexistuje kvůli humoru. Humor je pouze Oliverovým prostředkem, jak upozorňovat na věci, z nichž někdy mrazí. Legrace tu neuklidňuje, neodpoutává pozornost a nedává zapomenout. Většinou pramení právě z konfliktu, z nespravedlnosti a plynule přechází ve frustraci a leckdy i šok. Humor není využívaný ani jako falešný argument - celá show stojí pevně na datech a informacích.
Američanům nejde než závidět. Jako národ jistě nejsou o nic chytřejší nebo hloupější než kdokoliv jiný, ale je jich dost na to, aby se našel slušný počet lidí, pro něž se vyplatí tvořit tak vyhraněný a konfliktní pořad. V Česku by se jen stěží dal zavést podobně důkladný rešeršní tým, který by záměrně vybíral neatraktivní a nevděčná témata, jejichž samotná volba mnohé naštve a odradí. Ne každý je ochotný trávit nedělní večer debatou o potratech.
Oliver jistě není v prostředí liberálních médií jakkoliv kontroverzní osobnost a jeho agenda se nese ve směru prostředí, v němž se pohybuje. Stejně tak neobjevil nový druh pořadu, byť absence hostů je neobvyklá. Své mnohaleté zkušenosti ale využil k tomu, aby formát vybrousil k nekompromisní dokonalosti a na HBO přinesl drive, jaký se jen tak nevidí.
Ne že by byl neomylný, třeba jeho epizoda o důchodech se setkala s výraznou kritikou za poněkud matoucí rady, ale to, že se někdy plete, ho nedělá méně důležitým. Mnozí Američané až díky této epizodě začali o nějakých důchodech vůbec uvažovat, což je nakonec zásadní.
