Bylo by naivní očekávat, že se během první epizody sedmé série Hry o trůny "něco stane". Po roční pauze je nutné navštívit a připomenout všechny hrdiny a oprášit dějové linie, což při štědrém počtu postav s přehledem zabere oněch padesát minut.
Na konci dlouho vyhlížené premiéry se tedy diváci neoctli dějově dál, než byli díky upoutávkám.
Proto i Twitter ovládly spíš komentáře čestné roličky zpěváka Eda Sheerana než jakákoliv dějová informace. Žádná novinka se jednoduše nedostavila. Hrdinové dokončili pohyb započatý na konci minulé série a jsou teprve připraveni začít další.
Stane se ze Hry o trůny nejdražší fan fiction všech dob?
Otázka vývoje příběhu přitom fanoušky nikdy nepálila tak moc jako právě nyní. Autoři filmové verze totiž vypotřebovali i poslední zbytky knižní série Píseň ledu a ohně a tvůrčí duo David Benioff a D. B. Weiss má scénář konečně zcela ve svých rukou. Mezi diváky už nejsou čtenáři, kteří by se mohli chlubit tím, že znají zvraty dopředu - nyní do Západozemí přicházejí všichni stejně čistí. A netrpěliví.
Na jednu stranu to slibuje větší vzrušení při sledování, není ale ani bezdůvodné se nabyté svobody obávat. Už šestá série ukázala, že ty části, které pochází od televizních scenáristů, povážlivě zaostávají co do logiky, pravděpodobnosti i čistého selského rozumu za částmi, jež se ještě alespoň náznaky drží předlohy G. R. R. Martina.
Ten nyní sice s tvůrci dál komunikuje, aby se od jeho záměru příliš neodchýlili, zároveň jim ale nechává prostor ohnout si materiál podle vlastního uvážení.
Weiss i Benioff jsou nadšení fanoušci knih, ale to ještě nikdy z nikoho nedělalo dobrého filmaře. Možná dokonce naopak: fanouškům často chybí odstup nutný ke zkonstruování funkčního příběhu.
Jejich hnacím motivem nejsou komplexní dějové motivy, vývoj postav ani pevná struktura, ale pouze potěcha z toho, že oblíbení hrdinové dělají zábavné věci. Proto i přes množství fan fiction vznikající okolo třeba Star Wars nebo Harryho Pottera tato dílka nikdy neuspokojila nikoho mimo komunitu věrných.
Hrozí tedy, a závěr šesté série tomu odpovídá, že smysl a logika budou nyní ve Hře o trůny zadupávány do země ve jménu efektních, okázalých a krásně vypadajících scén. Zkrátka že z Hry o trůny se stane nejdražší fan fiction všech dob.
Možná to stačí
Do značné míry to může stačit. Ostatně i již zmíněné finále šesté série fanoušci přijali vcelku kladně a hlasy nespokojenců rozebírajících logiku nemohly přehlušit nadšení těch, kteří se kochali špičkovou výpravou, hudbou, herci a režií. A předně dějovými posuny.
Dračí královna Daenerys konečně vyrazila na západ, pomatená Cersei usedla na trůn, oživený John Snow se stal králem severu a osiřelá Arya se vydala na cestu za pomstou. Ani jeden tento posun nedával mnoho smyslu, ale právě je chtěli fanoušci vidět - proto byli spokojení bez ohledu na to, jak se tento posun přihodil.
Otázkou zůstává, jestli právě to, že jsou tvůrci naladěni na stejnou notu jako jejich publikum a dokonale splňují jeho požadavky, není jejich největší výhoda.
Kdyby byla Hra o trůny precizní a nenapadnutelné dílo, na které nikdo nekouká, nedávala by HBO příliš smysl. Pro seriály ještě víc než pro filmy platí, že není tak důležité, jestli jsou, nebo nejsou dobré, ale jestli diváky uspokojují. A v tom tvůrci Hry o trůny dosahují vrcholu. Nehledě na "malichernosti", jako je dodržování pravidel vlastního světa.
První epizoda sedmé řady plně potvrzuje popsané obavy. Je složená z nenavazujících a navzájem nekomunikujících momentů, v nichž se děje jen málo relevantního, zato se to však děje efektně a děj je rozprostřený mezi všechny populární postavy.
Bylo by ale předčasné mít o sedmé sérii jasno, dokud alespoň doopravdy nezačne. K tomu zatím neměla prostor, netrpělivé čekání na další pondělí tedy může začít.
