Vibrátory jsem zbavila lascivity, menstruační kalíšky zase ezoteriky, říká designérka

Tomáš Maca Tomáš Maca
2. 5. 2024 12:59
Designérka Anna Marešová se pohybuje mezi dvěma zcela odlišnými světy. Stojí za značkou Whoop.de.doo, která rozbíjí tabu kolem ženských intimních pomůcek. Zároveň má ovšem slabost pro pražskou hromadnou dopravu a po výletní tramvaji T3 Coupé navrhla také novou lanovku na Petřín. "Je jedno, jestli se zabýváte vibrátorem, tramvají nebo lanovkou. Důležité je, aby věc byla dotažená," říká v rozhovoru.

Jak to momentálně vypadá s vaší lanovkou na Petřín?

Právě jsme dostali ke schválení technickou dokumentaci. Během příštího jara by se lanovka měla na rok uzavřít, chystá se výměna kolejiště a mezitím by se měly začít kabinky stavět. Vyrábět se budou ve Švýcarsku u firmy Doppelmayr. Už jsme se tam byli s lidmi z Pražského dopravního podniku podívat a teď si skoro každý týden voláme, abychom všechno vyladili.

Při navrhování jste vzala do hry genia loci Petřína, který je místem zamilovaných. Nové vozy tak na sebe mají mrkat, a dokonce se červenat. Jak to technicky bude fungovat?

Mrkat by měly tak, že na sebe při míjení bliknou, podobně jako auta. Červenat se budou tak, že se vnitřní osvětlení zbarví do růžovočerveného tónu. Nová lanovka bude oproti původní taky mnohem víc prosklená, včetně stropu, aby z ní měli cestující co nejlepší výhled. Tyhle výrazné prvky jde ale paradoxně vyřešit snadněji než méně viditelné detaily, které lidem budou připadat samozřejmé. Obtížnější je eliminovat, aby některé mechanismy nebyly příliš velké. V designu veřejné dopravy je dnes zvykem udělat robustnější mechanismy a pak je zakrýt. Já bych je radši zmenšila, což bývá náročnější.

Pro Prahu jste navrhla už výletní tramvaj T3 Coupé, kterou si lidé mohou pronajmout na soukromou vyjížďku. Považujete se za šotouše?

Donedávna jsem tohle slovo vůbec neznala, ale asi ano. V Praze jsem vyrůstala, takže jsem místními tramvajemi jezdila od dětství a pozorovala jsem všechny změny, kterými během let prošly. Nejvíc se mi vždycky líbily staré Tatry T3. Když jsem byla malá, vyjely poprvé obousměrné Tatry KT8D5, které byly sice hranaté, ale aspoň se pořád nesly v původním duchu. Ze Škody 14T přezdívané Porsche, která přišla v roce 2006, už jsem byla zklamaná a nejnovější 15T se mi taky moc nelíbí.

V čem vidíte jejich slabiny?

Nemyslím si, že moderní tramvaj musí nutně vypadat futuristicky. V automobilovém průmyslu se vytváří stále nové designy, aby se prodávaly další a další vozy. Veřejná doprava tady ale zůstane třeba třicet let. Proto by se měla navrhovat tak, aby dlouho vydržela nejen po technické, ale i estetické stránce. Čím víc se bude řídit současnými trendy, tím dřív bude out. Novinky navíc někdy bývají technicky překombinované a později se zjistí, že v původní, jednodušší podobě všechno fungovalo lépe.

Už dříve jste říkala, že vás na designu vedle vizuální stránky vždycky zajímá společenský přesah. Lákaly vás tramvaje a lanovky i proto, že vám leží na srdci pražský veřejný prostor?

Určitě, není mi jedno, jak prostředí, ve kterém se pohybuju, vypadá, a pořád přemýšlím, jak by se dalo kultivovat. Proto mám například radost, když někdo opraví dům a zároveň vylepší okolní prostranství. Nebo mě trápí vizuální smog a vždycky si říkám, jak by pomohlo, kdyby ho všechny městské části regulovaly. Každý, kdo provozuje obchod nebo kavárnu, holt nemá úplně vytříbený vkus. Dá se to ovšem řešit jednotnou koncepcí, kterou všichni dodržují. Jde o prostory, kudy procházíme všichni, a když se zvelebují, cítíme se tam najednou příjemněji.

Podobně uvažuju o dopravě. Vadí mi, jak jsou teď tramvaje polepené reklamou. Nedávno jsem jela z Malostranského náměstí, kde se zrovna potkaly dvě linky. Jedna propagovala slivovici, druhá prosecco, což obzvlášť v osm ráno působilo dost divně. Když vlezu do metra a vidím studené osvětlení, fialové potahy a červené tyče, vůbec se nedivím, že jsou cestující naštvaní. Už to, že se na sebe lepí sto lidí, bývá energeticky náročné. Když se k tomu přidá ještě agresivní prostředí, rozhodně to nepřispěje ke všeobecné pohodě. Stačilo by přitom málo, aby dopravní prostředek působil klidně.

"Veřejná doprava tady zůstane třeba třicet let. Proto by se měla navrhovat tak, aby dlouho vydržela nejen po technické, ale i estetické stránce," míní Marešová.
"Veřejná doprava tady zůstane třeba třicet let. Proto by se měla navrhovat tak, aby dlouho vydržela nejen po technické, ale i estetické stránce," míní Marešová. | Foto: Lukáš Bíba

Vedle pražské dopravy jste spojená také se značkou Whoop.de.doo, která nabízí vibrátory, Venušiny kuličky nebo menstruační kalíšky. První intimní pomůcky jste navrhla před třinácti lety v rámci své diplomové práce. Jak se trh s tímto sortimentem za tu dobu proměnil?

Myslím, že se čím dál víc posouvá směrem k wellbeingu a sebepéči, což bylo i mým cílem. Když jsem s navrhováním intimních pomůcek začínala, představovala jsem si, že by se klidně mohly prodávat třeba v drogeriích, mezi kosmetickými potřebami. Proto mám radost, že se tam teď opravdu dostávají. Pořád se nicméně najdou lidé, kteří je považují za tabu, vnímají je jako něco vulgárního, což mě vždycky překvapí. Stejně tak stále existují levné značky, jejichž produkty působí lascivně, byť už vypadají trochu lépe než dřív.

Důležitým momentem bylo, když jsme ve Whoop.de.doo přišli ještě s menstruačním kalíškem. Ukázali jsme, že ženská intimita není jen o erotice, ale taky o menstruačním cyklu. Menstruační kalíšek tady byl dlouho, řada žen ho ale vnímala jako něco ezoterického. Proto jsem ho z téhle kategorie chtěla vytáhnout. Přijde mi vtipné, že jsem propojila zdánlivě nepropojitelné světy. Z lascivního světa jsem vytáhla vibrátory, z ezoterického zase menstruační kalíšky a najednou se ukázalo, že díky kvalitnímu designu klidně mohou fungovat vedle sebe.

Natočila jste také podcastovou sérii Přiznej barvu, ve které jste si se známými ženami povídala o menstruaci a dalších citlivých tématech. Byla pro vás ženská intimita vůbec někdy tabu?

V naší rodině byla spíš okrajovým tématem, otevřeně jsme se o ní nebavili. Zároveň jsem ale měla pocit, že by měla být něčím a svobodným, ne něčím trapným, za co se máme stydět. Vždycky jsem se v tom tématu cítila přirozeně. Teď ale bývám do práce natolik zabraná, že občas dostanu do rozpaků někoho jiného. Pamatuju si, jak jsem ve studiu zrovna řešila něco s vývojáři a najednou přišel pošťák. Otevřela jsem mu s vibrátorem v ruce a až posléze jsem si uvědomila, že se asi styděl.

Často zapomínám, že intimní pomůcky mohou být  pro někoho tabu. Stává se mi to i ve fabrice, kde se vyrábí. Na technologických pozicích obvykle bývají muži a já s nimi přitom řeším, jak se produkty podařilo odlít, jak vypadají dělící roviny nebo jak fungují konektory. V tu chvíli je totiž jedno, jestli se zabýváte vibrátorem, tramvají nebo lanovkou, důležité je, aby věc byla dotažená.

Vibrátor je pro vás produkt jako každý jiný.

Ano, ale nepopírám, že tím lidi občas dovedu rozesmát. Nedávno jsme třeba plánovali schůzku s kluky z Doppelmayru, kteří budou vyrábět lanovku, a já jsem se omlouvala, že první týden v květnu nebudu k dispozici, protože jedu na erotický veletrh do Barcelony. Všichni se culili, přišlo jim to roztomilé. Když mě kamarádi někomu představují, s oblibou říkají: "Tohle je Anna, vyrábí vibrátory." Potom se lidi na moje produkty podívají a bývají překvapení, že nejsou prvoplánově sexy. Kluci se mě zase někdy ptají na technické detaily, zajímají se, kolik je tam motorů a podobně. Jsem ráda, když se mi rozpaky podaří naopak rozbourat.

Slyšel jsem, že u vás řada mužů nakupuje intimní pomůcky pro svoje partnerky, ale i sestry nebo matky. Řekla byste, že je mužská populace vůči otázkám ženské intimity vnímavější než dřív?

Určitě a je to dobře. Ženská intimita by neměla být světem, do kterého muži nesmí vstupovat. Právě naopak. Měli by se zajímat, co ženy chtějí. Když se svým partnerkám rozhodnou darovat intimní pomůcky, je to podle mě projev velké náklonnosti. Rozebírala jsem to s jedním kamarádem a ten mi říkal, že by své holce nemohl koupit nějaký laciný vibrátor, protože by měl pocit, že ji tím hrozně shodí. Kvalitní intimní pomůcku naopak vnímal jako dárek, který může být pro jejich vztah přínosem.

Proto chci, aby si zákazníci v našem kamenném obchodě nepřipadali jako v sexshopu, aby neměli pocit, že jsou pod hledáčkem, a bylo jim příjemně. Před Vánoci nebo na Valentýna k nám většinou chodí hlavně muži. Během roku přicházejí ženy, které si výrobky někdy pořizují navzájem, ale i matky s dcerami. Taky tu často míváme holky, které se zrovna s někým rozešly, a chtějí si dopřát něco pro sebe.

Anna Marešová (43)
Autor fotografie: Lukáš Bíba

Anna Marešová (43)

  • Vystudovala produktový design na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Vzdělání si doplnila také na University of Derby v Anglii. V minulosti se živila jako produkční, pracovala pro kapelu Tata Bojs nebo Letní shakespearovské slavnosti.
  • Za bakalářskou práci Tramvaj pro Prahu obdržela cenu Národního technického muzea. V rámci diplomové práce navrhla sadu s vibrátorem, vibračními vajíčky a Venušinými kuličkami, která ji vynesla mezinárodní ocenění cenu Red Dot Design Award.
  • Založila značku intimních pomůcek Whoop.de.doo, která uvedla na trh rovněž menstruační kalíšky. Pro Prahu navrhla výletní tramvaj T3 Coupé a předloni se svým designerským studiem zvítězila ve výběrovém řízení na podobu nové lanovky na Petřín.

Ať už navrhujete intimní pomůcky, nebo dopravní prostředky, zakládáte si na udržitelnosti. Co je podle vás zásadní, aby produkty byly udržitelné nejen v uvědomělých reklamních kampaních, ale i ve skutečnosti?

Velké značky, které zboží vyrábějí na jednom konci planety a na druhém ho prodávají, už z principu udržitelné být nemohou. Musely by přejít na lokální výrobu a smířit se s tím, že všechny produkty nebudou na všech trzích, což se jim samozřejmě nechce, protože by se jim snížily zisky. Všechny produkty Whoop.de.doo se naopak od samého začátku vyrábějí v Česku. Nechat si je dovážet kontejnerem ze zahraničí mi nedávalo smysl. Zároveň se držíme malého množství, neprodukujeme statisíce kusů, které by nám pak ležely na skladě.

Dalším důležitým bodem je kvalita. Spousta věcí se dnes vyrábí tak, aby se vám těsně po záruční lhůtě rozsypala a vy jste si museli koupit nový model. Sama se naopak snažím, aby lidem produkty zůstaly co nejdéle. Menstruační kalíšek je třeba udržitelný na druhou. Spočítala jsem si, že žena za svůj životní cyklus spotřebuje dvanáct až třináct tisíc jednorázových hygienických pomůcek. Každý menstruační kalíšek jí přitom vydrží minimálně pět let, takže si jich za stejnou dobu pořídí osm. Hromada vložek nebo tamponů ji navíc vyjde na sto padesát tisíc, zatímco za osm kalíšků dá necelých osm tisíc. Ušetří tedy peníze i životní prostředí.

Video: Už vím, jak bude vypadat. Na kritiku jsem připraven, říká návrhář Jan Černý o své olympijské kolekci (15. 11. 2023)

Spotlight Aktuálně.cz - Jan Černý | Video: Jakub Zuzánek
 

Právě se děje

Další zprávy