Kterou hru jste naposledy hrála a znechuceně si řekla: Panebože, to je ale sexistická blbost?
Vybírám si, co hraju, a tomu, co by mě vyloženě znechutilo, se vyhýbám. Naposledy, ale to už je hodně roků dozadu, jsem hrála vyloženě sexistickou hru, která se jmenovala Lollipop Chainsaw. Byla o roztleskávačce, která chodí s kapitánem fotbalového týmu. Do jejich městečka jednoho dne vtrhnou zombie a kluka jí zabijí. Ona si pak jeho hlavu připne k pásku a s pomocí motorové pily jde likvidovat zombíky.
Počkejte, to je ale přece silná ženská hrdinka, která se nebojí akce a chce zachránit svoje město.
Ano, a to je dost často paradox podobných her. Hlavní hrdinka je sice silná, ale je oblečená v minisukni nebo šortečkách, u toho má lízátko v puse a říká zombíkům, že moc moc zlobili.
Snad všichni si pamatují hru Prince of Persia z přelomu 80. let a 90. let, kde princ musí zachránit ze spárů sultána uvězněnou princeznu. To asi taky není zrovna genderově vyvážený model, že?
Není to zrovna ideální model, ale jsme na něj navyklí a vnímáme ho všude. Když si to uvědomíme, tak všechny pohádky mají stejný vzorec, ve kterém mužský hrdina zachraňuje princeznu.
Je to tedy sexistická hra?
Rozhodně není sexistická, co se týče vzhledu postav. Kdybychom se ale podívali blíže na narativ hry a ptali se vůbec, jaký příběh nám sděluje, tak v tom případě bychom ji klidně za sexistickou mohli považovat.
Jak by tedy měla vypadat, aby z hlediska genderu byla "vyvážená"?
Hrozně nerada říkám, co je špatně a co je dobře. Nechci tady dávat návod, kam by hry měly směřovat. Pro mě je důležitější, aby hráč měl barvitější možnosti výběru příběhu i postav a hra nechala na něm, co si vybere.
Tak jinak, jaké jsou nejčastější klišé ve vyobrazení žen ve videohrách?
Když se budeme bavit o nehratelných postavách, tak typickým příběhovým klišé je, že jsou pasivní a čekají na prince, který je vysvobodí. Co se týče vizuálních reprezentací, tak na sobě mívají málo oblečení, splňují zažité představy o tělesné kráse 90-60-90 a chovají se lascivně. Hratelné postavy bývají navíc ještě agresivní nebo žádnou osobnost nemají. Jsou akční, emancipované, ale zároveň zůstávají pořád sexy, jde o tzv. koncept pseudotvrdé hrdinky. Málokterá ženská by šla likvidovat zombíky v podpatcích, což přesně herní postavy dělají.
Ale ono to není o moc lepší ani u mužských postav.
Líbí se mi věta, která tento trend docela trefně popisuje: "Zatímco ženské ve hrách jsou postavy, které chceme vidět, tak chlapi jsou postavy, za které chceme hrát." Stereotypy jsou na obou stranách, akorát u chlapů nám tolik nevadí. Hry jsou pořád vnímány jako chlapská zábava. Chlapi je většinou tvoří a hrají.
Tereza Krobová
- Vystudovala žurnalistiku a poté mediální studia na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a genderová studia na fakultě humanitních věd.
- Na FSV v současnosti sepisuje svou doktorskou práci, která se věnuje právě genderovým aspektům počítačových her.
- Stejnému tématu se věnuje i v rámci výuky, kromě FSV přednáší na Metropolitní univerzitě v Praze, New York University v Praze a Masarykově univerzitě v Brně.
- Kromě toho učí cizince češtinu a pracuje také jako dramaturgyně v České televizi, kde vymýšlí pořad o počítačových hrách pro děti.
Takže jádro problému je hlavně ve vývojářských týmech, které tvoří převážně muži?
Nerada na ně svádím vinu. Nemyslím si, že to dělají záměrně a že jde o spiknutí mužů z vysokého zámku, kteří se rozhodli, že teď budou dělat jenom sexistické hry, aby si to užili. Je normální, že chtějí vyvíjet hry a postavy, které se jim líbí. Kdyby ale vývojářský tým byl heterogennější, ať už ve smyslu národnosti nebo genderu, tak by vznikaly daleko zajímavější hry.
Ve vývoji her se ale točí opravdu velké peníze a jakýkoliv experiment je zkrátka příliš drahá sranda.
Rozhodně. Je vždycky nepříjemné, riskantní a nebezpečné dělat změny. Vyzkoušel si to film i reklama, ve hrách to funguje stejně. Proto je jednodušší vsadit na sexy ženskou a svalnatého chlapa než si dát práci s propracovanými postavami.
V žurnálu Frontiers in Psychology došli nedávno výzkumníci k závěru, že mnoho videoher je sexistických. Testovali téměř 14 tisíc Francouzů ve věku 11 až 19 let. Časté hraní videoher by podle studie mělo vést k sexističtějším postojům i v reálném životě. Souhlasíte s tím, nebo jde o stejnou zkratku, jako že akční videohry podporují v dětech násilí?
Je to podle mě velká zkratka a je velmi nebezpečné něco podobného tvrdit. Nikdy nevíme, jestli by se lidi podobně rozhodovali i bez hraní, a přijde mi velmi jednoduché svádět cokoliv na hry.
Na druhou stranu je potvrzeno, že dívky se setkávají v online hrách s šikanou a urážkami.
Je to hodně toxické prostředí. Prožíváme určitou krizi mužství, hodně se mluví o emancipaci žen a proměně rolí, muži trochu ustoupili do pozadí. A jsem přesvědčená, že videohry jsou jedna z posledních bašt, kde cítí bezpečí, že je to ještě takový chlapský svět. Jednotlivci třeba nejsou příliš sexističtí, ale když cítí sílu anonymního kolektivu, bývají velmi agresivní, že se jim ženská cpe do posledního bezpečného místečka, které mají.
Mohou být videoherní postavy jakýmisi průvodci genderové socializace mezi mladými?
Rozhodně, ale je nesmírně obtížné to nějak zobecnit, protože pro každého to může znamenat něco jiného. Já jsem třeba celé dětství hrála Tomb Raidera a myslím si, že mě to hodně emancipovalo, protože jsem před sebou měla vzor silné ženy…
A hodně obnažené…
Ona je velmi složitá na analýzu. Je sice velmi statečná a obnažená, ale nikoliv tím klasickým způsobem. Nemá na sobě žádný latex, v prvních dílech ani nenosí podpatky. A zároveň to je skvělý případ argumentu, že i když je něco zdánlivě sexistického, tak to ještě neznamená, že to na vás tak bude působit. Nikdy jsem z Lary nebyla znechucená, že je málo oblečená.
Dalším příkladem je výzkum, ve kterém jsme se zabývali chováním gayů a leseb ve hrách. Řada z nich upozornila na to, že pro ně blbnutí s genderovými identitami nebo zkoušení si role ženy či chlapa bylo důležitým impulzem pro jejich coming-out. V The Sims si například zkusili gay vztah a pak si řekli, že už jsou připravení mluvit o tom na veřejnosti. Videohry pro ně měly pozitivní socializační efekt.
Zmínila jste hru Tomb Raider, která právě před pár roky prošla silnou proměnou a udělala z hlavní postavy Lary Croft hrdinku z masa a kostí, která vše důkladně analyzuje, ukazuje emoce, je zranitelná. Je to správný směr, kterým by se měly velké videohry vydat, co se týče komplexnosti ženských hrdinek?
Je to jedna z možností a jsem za ni velmi ráda, konečně jsme viděli postavu s propracovanou psychologií. Ale upřímně mi Lara Croft nepřijde nějak emancipovanější. Potvrzuje stereotypy, že žena pořád brečí, je až moc citlivá, promýšlí každou oběť…
Feministky přitom byly nadšené, že je taková! Pro mě šlo o krok zpátky, protože v širším kontextu potvrzuje představu, že ženy jsou citlivé a chlapi bezcitní. Na druhou stranu jde o zajímavý experiment, jak pracovat s propracovanými charaktery a vyhnout se klišé o nabušených týpcích a sexy dominách bez osobnosti. Počítačové hry jsou stále mladé médium a hrozně na něj tlačíme. To, čím si film prošel v poklidu v uplynulých desetiletích, my chceme po hrách hned.
Před čtyřmi roky došlo k poměrně vyhrocené situaci, kdy popkulturní kritičce Anitě Sarkeesian, která se zaměřuje na genderové stereotypy ve videohrách, vyhrožovali masakrem na škole v Utahu, pokud tam bude přednášet. Je pořád vztah mezi feministkami a videoherním světem tak napjatý?
Anita Sarkeesian stojí trochu mimo, protože ona je tak kontroverzní, že ji nemůže vystát ani spousta feministických autorek, podle mě celému problému dělá medvědí službu. Ale tím, že se o tom aspoň mluvilo a došlo k několika mediálně sledovaným přednáškám na toto téma, tak se ukázalo, že toxické prostředí je pouze určitým výsekem. Většina lidí je tzv. normálních.
Jak je na tom vůbec české prostředí?
Český videoherní trh je malý. Jednu dobu jsme chtěli zjistit, kolik je v herním prostředí žen. Ale dodnes to nevíme. V Česku máme malý specifický sexismus, vůbec neodpovídá tomu, co se děje na globálním trhu.
