Santiago de Chile - Pro někoho výstřední podivín, pro jiné blázen, který neví, co s penězi. Pro další nebezpečný demagog a ekologický fundamentalista.
Pro jiné jen mazaný obchodník, jenž vycítil v Jižní Americe novou příležitost. A pro další zase agent CIA s tajným posláním upevnit pozici Washingtonu na subkontinentu, jenž se pomalu ale jistě stává "rejdištěm levice".
Doug Tompkins každou z těchto nálepek rezolutně odmítá a tvrdí, že mu jde o jediné. Přispět svým dílem k ochraně přírody tam, kde je to pro člověka, jenž má k dispozici stovky milionů dolarů, hračka.
Se svou první ženou se v názoru na to, jak naložit s rodinným majetkem rozcházel, a raději se nechal rozvést. Prodal jí za 150 milionů dolarů své podíly v nadnárodních oděvních společnostech Esprit a North Face, které kdysi pomáhal zakládat, a peníze vložil do dvou ekologických nadací.
S jejich pomocí pak začal v devadesátých letech nakupovat v Chile a Argentině půdu ve velkém. S tím, že na svých pozemcích vybuduje národní parky a ty pak vrátí místním vládám. Ovšem pod podmínkou, že si daná teritoria jednou pro vždy zachovají status chráněných území.
Gringo imperialista
Jihoamerické vlády, jejichž země se jen pomalu začaly vzpamatovávat z dědictví vojenských diktatur 70. a 80. let a potřebovaly peníze, nebyly zpočátku proti. Svými aktivitami vzbudil Tompkins pozornost až v roce 1994, kdy od majitele jedné panamské firmy koupil v Patagonii 180 tisíc hektarů půdy.
V Santiagu se okamžitě ozvaly hlasy, že se Američan pod rouškou ochrany přírody pokouší rozdělit Chile na dvě části. Mezi hranicí s Argentinou a pobřežím Tichého oceánu je chilské území u zálivu Corcovado, kde leží Tompkinsovy pozemky, široké přibližně sedmdesát kilometrů.
Ministerstvo vnitra si tehdy nechalo vypracovat posudek, podle kterého může Tompkinsův projekt představovat ohrožení národní bezpečnosti.
Radikálové na pravici stejně jako na levici milionáře obviňovali z toho, že má v úmyslu vybudovat pod Andami tajně tunel, že na svém území hodlá vytvořit židovský stát, že chce ovládnout místní těžbu žuly a implantovat na chilské území severoamerického bizona.
Bouři nevole vyvolal také Tompkinsův plán zlikvidovat lososí farmy zaměstnávající na mořském pobřeží 20 000 lidí. Média rozpoutala divokou kampaň a milionář dostal nálepku, která je v Latinské Americe takřka likvidační: Gringo imperialista.
Lososi versus tučňáci
Veřejné mínění se začalo obracet na Tompkinsovu stranu až s nástupem socialistického prezidenta Ricarda Lagose v roce 2000. Ten uvěřil Američanovým dobrým úmyslům, zejména poté, co milionář navrátil státu tu část svých pozemků, na kterých se nachází transamerická magistrála.
"Nadělal jsem si v těch letech v Chile spoustu nepřátel. Jedním z manažerů oné lososí farmy byl někdejší Pinochetův bodygard," vzpomíná Tompkins.
Američan tvrdí, že nákupem půdy chtěl v prvé řadě chránit místní kolonii tučňáků Magellanových, jednu z nejvýznamnějších na světě. Těm přítomnost lososích farem rozhodně nesvědčila. Zachránit hodlal i pumu patagonskou a mazamu červeného, andského jelena, vystavených nekontrolovatelnému lovu.
Tomkinsovy pozemky v Patagonii, kterým dal jejich majitel název Pumalin, země pum, jsou dnes největším soukromým národním parkem na světě. Mají rozlohu 320.000 hektarů. Loni část z nich navrátil chilské vládě, aby mohly být začleněny do národního parku Corcovado.
Zrození národního parku v Argentině
Na stejné problémy narazil Američan v sousední Argentině. Také peronistická vláda v Buenos Aires mu nejdříve ochotně prodala rozsáhlé pozemky na severovýchodě země. Pak jej ale levicoví senátoři začali obviňovat z toho, že chce americké armádě pomoci získat kontrolu nad přírodním bohatstvím země.
Tompkins totiž koupil půdu v provincii Corrientes v nížinné oblasti Esteros del Iberá, kde se nachází jedna z největších podzemních zásobáren pitné vody na světě. O sedm set kilometrů dále na sever, v Paraguayi, chtějí Američané vybudovat vojenské letiště.
"Vlastnictví půdy je politickým aktem, podněcuje to vášně," tvrdí milionář. "Esteros del Iberá je ekologicky silně zanedbaným územím a spousta původních druhů odsud zmizela. Už se nám sem podařilo navrátit jelence bahenního, teď je na řadě jaguár, je na vrcholu potravního řetězce."
Věří, že do patnácti let bude z Esteros del Iberá národní park. Pak jej hodlá vrátit argentinské vládě. On nebo jeho druhá žena Kris. Tompkinsovi je třiašedesát.
Otazníky kolem hlubinné ekologie
Zlou krev si Tompkins na druhé straně nadělal také vášnivou obhajobou díla norského environmentalisty Arne Naaseho, jednoho ze zakladatelů tzv. hlubinné ekologie. Podle Naaseho tady příroda není proto, aby sloužila lidem, a člověk, který je pouze jedním z druhů obývajících zeměkouli, by se k ní podle toho měl chovat.
"Pokud budeme nadále dávat průchod bezuzdnému konzumnímu způsobu života, vybudujeme si z planety Země nádhernou rakev," říká Tompkins.
Své kritiky nedávno rozhořčil tím, když se rozhodl jít sám vzorem a postupně odstranit ze svých jihoamerických pozemků veškerou mechanizaci a k dopravě lidí a zásob používat výhradně jen koně. Skalní ekologové jej zase obniňují z toho, že si z ochrany přírody dělá byznys, do národních parků vozí turisty a vybudoval zde za tímto účelem hotely.
V lecčems je sám fundamentalista. Restaurace umístěná u vchodu do parku Pumalin nabízí návštěvníkům výhradně jídla uvařená ze zdejších bioproduktů.
Příklady táhnou
Tompkins není jediným boháčem, který vlastní v Jižní Americe půdu. Rozsáhlé pozemky nakoupil v Patagonii také herec Sylvester Stalonne a mediální magnát Ted Turner pravidelně létá z USA na své argentinské estancias lovit pstruhy.
Vlastníkem nejrozsáhlejších soukromých pozemků v Jižní Americe se mezitím stal majitel známého oděvního koncernu Luciano Benetton. Jen v Patagonii má ovčí farmu o rozloze více než dvou milionů akrů (cca 8 000 km2). Ital se navíc nechal svést Tomkinsovým příkladem a nemalé sumy investuje do ekologických projektů, i když ne tak "hlubinných", jaké jsou ty, jež rozjel americký milionář.
Kritici teorií globálního oteplování, vehementně popírající, že by člověk svou činností přírodu ničil, si nad Tompkinsem, jeho výroky i plány rvou vlasy. Zejména, když Američan hovoří jedním dechem o ekologii a potřebě odstranit ve světě hlad a sociální nerovnost. Ten si z toho ale nic nedělá. Věří, že pod korouhví excentrika propadlého "ekoobsesi" ještě vykoná mnoho dobrého.
"Nechci být součástí problému, chci být součástí řešení," říká. A skromně dodává, že o vznik největších přírodních parků v USA se před více jak jedním stoletím zasadili soukromí mecenáši.
