Horní Cerekev - Pavel Svoboda z Pelhřimovska se vyučil truhlářem, u Petrofu v Hradci Králové si udělal nástavbu na výrobu hudebních nástrojů.
Dnes však říká: "Dělám klasickou truhlařinu - nábytek, kuchyňské linky, dveře. Hudební nástroje neumím."
Na krásném dřevěném modelu Jawy 150 v měřítku 1:1 nechal za poslední dva roky 2077 hodin práce. Vkrádá se otázka, co na to manželka. Jenže pan truhlář překvapí odpovědí, že právě ta ho k dílu dohnala.
Když mu bylo čtyřicet, darovala mu jeho choť plechového "péráka". Před dvěma lety mu kamarád poslal emailem fotku dřevěného modelu motorky NSU.
"Když jsem se na ni na počítači díval, řekl jsem osudnou větu: 'Tohle bych v životě nedokázal!' Bohužel manželka stála za mnou a tak dlouho do mě ryla, až mě přesvědčila. Ale já jsem se jí za to pomstil tím, že už dva roky trávím všechny víkendy s milenkou - s dřevěnou milenkou."
Jawa vypadá jako živá, přesto v ní není nic než dřevo, nikde žádný šroubek, a to ani ve spojích.
"Ani špendlíček!" ujišťuje Pavel Svoboda. Lepil klasickým truhlářským klihem a použil truhlářské spoje.
Na výrobu použil 22 druhů dřeva, a to hlavně kvůli barevnosti, aby odlišil černé gumy kol či v originále chromované součástky. Důležitá byla i tvrdost dřeva, například stojánek je z tvrdého, odolného jasanu.
Když s výrobou začínal, říkal si, že otestuje na nejnáročnějším dílu, jestli na to vůbec má. Pustil se proto do řetězu.
Zhotovil ho stejnou metodou, jako se dělá klasický kovový. Postupem času ale zjistil, že nešlo o zdaleka nejsložitější věc, překonaly ho například kola či blatníky. Potýkal se také s výfukem, válci či tlumičem.
Naskytlo se i několik slabých chvilek, kdy měl chuť do všeho praštit. "V dílně jsem měl pro jistotu i velké kladivo, kvůli tomu," usmívá se.
"Došlo i k tomu, že jsem na tom dva měsíce nedělal, protože už bych se snad jinak musel dostat do blázince. Děláte to metodou pokus-omyl, zkoušíte různé techniky, spoustu toho vyhodíte a začínáte znovu. Tak jsem si od všeho odpočinul a dokončil motorku až před měsícem."
Jeho model Jawy je ryze ruční práce, truhlář na něj nepoužil obráběcí ani frézovací automatické stroje (CNC stroje), jen běžné náčiní truhláře v dílně.
Krušné chvilky s "dřevěnou milenkou" ho neodradily, naopak. Nyní si chce dva měsíce odpočinout a pustit se do další dřevěné motorky.
"Bude to čézeta stopětasedma," prozrazuje. Rovněž uvažuje, že by změnil obor podnikání, protože o tyto jeho umělecké kousky je obrovský zájem.
"Ten obrovský zájem kolem mé dřevěné jawy mě utvrdil, že nejde o špatný směr mého podnikání. Navíc tato práce má ducha, a jelikož sbírám veterány, mám k tomu i vztah. Od každého typu bych udělal maximálně tři kusy, aby to bylo pro sběratele zajímavé. Klasická truhlařina je hlavně dřina, je to v podstatě jen takové stloukání bedýnek, k tomu ještě doprava, montování, tohle by byla zajímavější náplň práce," vysvětluje.
Nešlo o jeho první "majstrštyk". Když měl jeho příbuzný osmdesátiny, zhotovil mu ze dřeva repliku korunovačních klenotů.
Teď ho tedy čeká dřevěná čézeta. Někdo po něm chtěl vyrobit i dřevěného harleye, ale to prý není jeho srdcová záležitost jako české motorky.
Manželku neodradilo ani 2077 hodin na jawě a znovu ho podporuje. "Mou dřevěnou milenku toleruje, děvčata si na sebe zvykla, až mě to překvapilo," uzavírá se smíchem.
