Psal se rok 1946, když se začala objevovat udání na vedoucího odboru pro politické zpravodajství, generála Josefa Bartíka. Později, po převratu v roce 1948, se v jejich důsledku stal obětí zrekonstruovaného procesu.
Ve stejné jídelně, do níž tehdy chodili jíst zaměstnanci ministerstva včetně Bartíka, stojíme i my. Pro účely natáčení filmu Toman ji v areálu bývalé továrny Pragovka nechal postavit režisér Ondřej Trojan.
"Jídlo na natáčení se nesmí jíst, většinou není pravý," říká Jiří Macháček, jenž si zahrál kontroverzního šéfa poválečné československé rozvědky Zdeňka Tomana, protagonistu snímku.
"Tohle přede mnou zrovna poživatelný je, ale musím si dát pozor, abych ho snědl co nejmíň. Jinak končím s dvaceti knedlíky v žaludku za hodinu. Snažím se proto co nejmíň polykat, ale někdy to omylem nevyjde."
Jiří Dvořák, který ve filmu hraje generála Bartíka, má zase problémy s větou "Nikdy jsem nekolaboroval". Několikrát se v ní zasekává. Režisér Trojan se nad tím později usmívá: "Profesionální herci jsou zvyklí hrát tak civilně, že by občas potřebovali proškolit mluvidla."
Film Toman
- Toman je historické drama o rozporuplné osobě vedoucího odboru zahraniční rozvědky Zdeňka Tomana, který významně ovlivnil politický vývoj v Československu v letech 1945 až 1948.
- Autoři filmu Toman píší: "V období boje o poválečné směřování Československa a o moc vystoupal Zdeněk Toman z řadového úředníka s vazbami na exilovou vládu v Londýně, kde se svojí ženou Peslou přečkal válku, až na post vedoucího odboru zahraniční rozvědky. Z této pozice rozehrál několik partií. Partii rozvědčíka, jenž pro účely "vyčištění" rozvědky od veškerých poválečných demokratických složek a totálního ovládnutí resortu komunisty využíval vydírání, udávání a zastrašování. S požehnáním generálního tajemníka komunistů Rudolfa Slánského také za účelem získávání peněz pro komunistické předvolební kampaně "šmelil". Zároveň se zásadním způsobem podílel na pomoci pro židovské navrátilce ze všech koutů východní Evropy. Vše činil z osobních a zištných důvodů. Majetky, které takto pro sebe získal, byly obrovské.
- Hlavní roli Tomana hraje Jiří Macháček. Režie se ujal Ondřej Trojan, jenž natočil například Želary nebo Občanský průkaz.
- Ondřej Trojan bude také nově režírovat komedii Bourák podle scénáře Petra Jarchovského.
Během samotného natáčení má ale k úsměvům daleko. Křičí i na Jiřího Macháčka, ať už si konečně zapamatuje, kam se nosí špinavé nádobí, a k tomu nespouští oči z desítek komparzistů, jimž připomíná jejich úkony. Někteří mají mluvit, někteří naprázdno otevírat pusu, jiní se otáčet po hrdinech.
Později svou důraznost vysvětluje: "Měli jsme změnu natáčecího plánu, zvlášť u scén s tak velkým množstvím komparzu je proto nutné nasadit tempo a laťku, zkrátka být přísný."
Jakmile se komparz příliš uvolní, přestane se prý soustředit. "Lidi si začnou povídat, odbíhají dát si cigaretu. Všechno se pak zásadně zpomaluje a komplikuje, což si nemůžeme dovolit. Bez tvrdé ruky se teď neobejdu," přiznává režisér nominovaný za své Želary na Oscara.
Občas sám vstane a běží posunout některou z mnoha desítek židlí. "Mohl by někoho zaúkolovat, ale většinou si to udělá sám. Asi mu tenhle reflex zůstal z dob, kdy dělal rekvizitáře na Barrandově, kde kdysi začínal," usmívá se režisérova paní a tisková mluvčí filmu Barbara Trojanová.
Hektický průběh natáčení má původ především v snížení počtu natáčecích dnů ze 45 na 39. Obrovské komplikace tak přichází s přepracováním harmonogramů herců.
Herecké povinnosti jako puzzle pro produkci
Výkonná producentka Michaela Syslová vysvětluje, že herci během dne odjíždějí do divadel a mají další závazky, takže plán se připravuje na minutu přesně.
"Je to takové puzzle, dnes třeba víme, že ve čtyři odpoledne odchází Vašek Neužil, a přes to nejede vlak. V pět zase odchází Miroslav Táborský. A poslední, co by chtěl režisér udělat, je přizpůsobovat záběry a střih tomu, že nemá k dispozici své herce."
Natáčení Tomana se podle Syslové komplikuje právě proto, že jde o projekt s tolika postavami.
"Nikdy jsem takový objem nezažila. Ve filmu máme šedesát rolí a jen dnes tu máme osmdesát komparzistů." Málokdo z diváků si pak uvědomuje, že každý komparzista si za natáčecí den a kostýmní zkoušku odnese 1200 korun, takže jen jejich nenápadná přítomnost představuje značný náklad.
Logisticky ještě náročnější scéna než ta dnešní v jídelně se natáčela v hotelu Evropa na Václavském náměstí, kde se odehrával stranický večírek s dalšími komparzisty a s šestnácti "velkými" herci, jejichž plány produkce sestavila s úzkostlivou přesností.
Natáčení na ministerstvu vnitra nevyšlo
Hotel Evropa se alespoň podařilo natočit v reálném hotelu Evropa. Stejné štěstí ale štáb pokaždé neměl.
"Na budovu ministerstva vnitra nám nedovolili nalepit nápis 'ministerstvo vnitra' tak, jak tam tehdy visel. Zabralo to nejvíc času a papírování, nakonec ale zvítězil strach, že bychom budovu nějak poškodili, a nedohodli jsme se," vysvětluje Syslová.
I scény z Tomanovy kanceláře musely vzniknout na jiném místě. Panorama Letné filmaři dosadili do okna pomocí počítače.
Povedlo se natáčet alespoň v Černínském paláci v bytě Jana Masaryka. "Není tam nic, co bychom mohli poškodit. Koupelna, kde zemřel, je dnes úplně prázdná, zbytek prostor téměř také. Už se tam ani nevodí lidi, prý tam rozkrádali zbytky zařízení. Přesto má to místo jedinečné kouzlo a doufáme, že do filmu pronikne," dodává Syslová.
Režisér Trojan si svůj aktuální plac v Pragovce chválí: "Tahle jídelna se mi strašně líbí, přijde mi úžasně odosobněná a její anonymní síla na člověka silně dopadá," říká.
"Vlastně je to zosobnění celého ministerstva vnitra. Tehdy byli všichni uzavření ve svých kancelářích, neexistoval dnešní open space přístup k práci. Lidi z baráku se tedy setkávali jen v poledne, a to právě tady. Dneska se možná dají hledat paralely v kantýnách Poslanecké sněmovny, kde mají pivo za 4,50 a jídlo za 7,20. Sedí tam spolu, plácají se po zádech, aby si pak stoupli před kamery a házeli po sobě špínu," usmívá se Trojan.
Během obsazování Tomana se podle tiskové mluvčí Barbory Trojanové hodně sedělo nad historickými fotografiemi, aby herci fyzicky odpovídali svým předobrazům.
Kristýna Boková se na svou postavu kariéristické sekretářky snažila i vnitřně napojit. "Moji roli vnímají druzí výhradně negativně, ale doba byla těžká a ta dívka pocházela z prostého prostředí. Když se dostala do velkého světa, reagovala svým způsobem pochopitelně."
Jiří Macháček dokonce s Trojanovými vyrazil na společnou dovolenou, aby mohl přispět ke scénáři.
"Moje připomínky ale nebyly autorské, šlo jen o dořešení přesné podoby vět," vysvětluje. "Je totiž otázka, nakolik zní historicky přesná mluva dnešnímu divákovi příliš archaicky a do jaké míry ji může současná řeč nahradit, aby zněl výsledek přirozeně."
Toman by se měl do kin dostat na podzim roku 2018.
