Svůj nejslavnější román Příběh služebnice o údělu žen ve fiktivním státě Gileád, vyrostlém na mršině neplodné Ameriky, vydala Margaret Atwoodová už v roce 1986. Dodnes ale neztratil nic ze své síly.

Přispěly k tomu i mnohé adaptace, naposledy úspěšný seriál od stanice Hulu, jehož autoři domysleli všechny linie a nápady, které autorka v knize pouze naznačuje, a otevřeli si tak dveře k dalším sériím, ačkoliv ta první končí ve stejném momentě jako kniha.

Související

Nejsem prorok. Nechci, aby se z mých románů stala skutečnost, říká oceněná Atwoodová

Fredova (v originále Offred, tedy patřící Fredovi) je služebnicí - jednou z mála plodných žen, které v Americe zbyly. Služebnice jsou nejvzácnější artikl vládnoucího přísně křesťanského režimu a podle toho s nimi systém nakládá.

Jsou přidělovány do domácností nejvyšších zástupců moci a jejich neplodných manželek, aby se během rituálu, značně svévolně odvozeného z Bible, nechaly oplodnit, povily páru dítě a vydaly se zase o dům dál.

Fredova navíc patří k první generaci služebnic. Pamatuje si svět před novým režimem, vzpomínky ale vlivem každodenní reality blednou, pomíchávají se a čtenář tak může v přímém přenosu sledovat, jak se režim pevně usazuje v myslích těch, které chce ovládnout.

Diktatura se tu teprve ustanovuje a její základy ještě nejsou pevné, o to je však brutálnější a bezohlednější. Zvlášť v seriálu bije do očí, že na každém rohu postávají ozbrojené stráže. Jiné dystopie se většinou obejdou bez nich, protože se odehrávají v době, kdy je obyvatelstvo již zcela indoktrinované.

Související

Margaret Atwoodová v Kusu temnoty řeší, do jakých vězení se může dostat tělo i duše

V knížce, v níž téměř chybí dějové linie ostatních postav, se čtenář nevzdálí ani na krok z mysli hlavní hrdinky, která se může jen domnívat, co se děje za dveřmi jejího pokoje. A pokud Fredova ví, režim je nejspíš neporazitelný, věčný a dělat si jakoukoli naději nemá smysl.

Seriál je tak oproti knize téměř optimistickou podívanou. Ostatně, když chce vyprávět delší příběh, musí to tak být - kde je diktatura, existuje i odboj a tedy i naděje.

Od ženy ženám i mužům

Příběh služebnice je vyloženě ženský román. Nejde jen o to, že v centru jeho dění stojí menstruační cyklus a porod (seriál zde doslovnost a názornost dotahuje ještě mnohem dál).

Autorka do děje nenápadně a skrze myšlenky své postavy vstupuje s úvahami o roli ženy ve společnosti, o roli dcery a matky, ale i o ženské sexualitě. Tyto úvahy ovšem nikdy nejdou na úkor příběhu, který vypráví především o totalitě a jejím vlivu na všechny bez rozdílu pohlaví.

Kniha nezestárla, ani co se čtivosti týče. Jediné, co jí chybí, je větší tah na branku. Za to ale může zvolená forma, Atwoodová schválně používá nespolehlivého vypravěče - vzpomínky, které zákonitě dříve či později začnou bloudit v kruhu, a hrdinku, jež je (v knížce ještě mnohem víc než v seriálu) po většinu času ryze pasivní. To všechno tíživost popisovaných situací a atmosféru vyprávění ještě umocňuje.

Seriál Příběh služebnice vítězně prošel obrazovkami většiny potenciálních čtenářů a nabízí se tedy otázka, zda má vůbec smysl knihu číst. Odpověď je jednoznačná: Ano. I když se film a kniha dějově shodují, výsledné dojmy se liší asi tak, jako kdyby seriál nenatočili televizní režiséři-rutinéři, ale třeba Stanley Kubrick.

Atwoodová se v knížce výrazně více věnuje detailům, staví na nich atmosféru, neváhá se zastavit u zdánlivých drobností a prozkoumat je ze všech úhlů. A její gileádský režim je kvůli nemožnosti úniku o poznání děsivější než ten televizní.